Na Lettie si nevzpomněl několik desetiletí, ale jak sedí u rybníčku (o němž ona tvrdila, že je to oceán), zavalí ho příval zadržovaných vzpomínek. Před čtyřiceti lety u tohoto statku na konci cesty spáchal jejich podnájemník v ukradeném autě sebevraždu. A jeho smrt jako by zažehla zápalnou šňůru, vyvolala nečekanou reakci a rezonovala nepředstavitelným způsobem. Uvolnila síly temnoty, něco hrůzného a pro malého kluka nepředstavitelného. A kouzelná a uklidňující Lettie, která je na svůj věk překvapivě moudrá, mu slíbila, že ho ochrání, ať se stane cokoli... Tuto strhující, děsivou a elegickou báj, křehkou jako motýlí křídlo a hrozivou jako nůž ve tmě, bohatě ilustrovala talentovaná Elise Hurstová, jejíž kresby citlivě vystihují dětský úžas i drásavý pocit nebezpečí, jimiž je Gaimanův Oceán na konci cesty prodchnut.
