Zlatý pavilon

5 %

Zlatý pavilon

Mišima Jukio

Mišima využívá motivy skutečné události a vypráví o mladém mnichovi, jehož otec po celý svůj život vzpomíná na Zlatý pavilon, součást kjótského chrámu Rokuondži. V jeho vyprávění se stavba mění v dokonalé ztělesnění krásy, Mizoguči je však zklamaný, když chrám poprvé spatří na vlastní oči.

Sám ošklivý, slabý a koktavý, vytváří si vlastní představu Zlatého pavilonu, v němž se pokouší najít protiklad své ošklivosti. Skutečný Zlatý pavilon se spojuje s tím vysněným přesně v tom okamžiku, kdy se v novinách objevují informace o nebezpečí bombardování Kjóta: '...představa, že se tahle krása obrátí v popel, spojila skutečný Zlatý pavilon s pavilonem mých představ. Stmelila je do všech podrobností, jako když se tvar originálu obkreslí přes hedvábný papír. Obkresluje se tak dlouho, až je kopie s originálem zcela totožná: střecha ke střeše, nad jezerem se tyčící terasa sósei na terasu sósei, balustráda Čóondó na balustrádu a okna Kukjóčó k oknům Kukjóčó. Zlatý pavilon pro mě přestal být nehybnou stavbou. Proměnil se v symbol pomíjivosti reálného světa. Konečně byl skutečný pavilon stejně krásný jako pavilon mých snů.' Jenže ke katastrofě nedojde a Mizoguči náhlezjišťuje, že po spojení vysněného a reálného Zlatý pavilon už nepatří jen jemu, ale také nesčetným návštěvníkům. 'Milovat mrtvé je snazší,' uvědomuje si Mizoguči a myslí na 'starou' dobu: 'V těch dobách žila země v neklidu. Avšak ani dnes, v roce 1950,není o mnoho klidnější. A když díky různým bouřlivým událostem shořelo tolik chrámů, proč by teď neměl shořet i Zlatý pavilon?' A Zlatý pavilon skutečně shoří, ovšem sám Mizoguči plamenům uniká. Degenerovaná doba nemá své hrdiny.

Vydavateľ Brody
Počet strán 270
Rok vydania 1998
Jazyk Čeština
Väzba Tvrdá väzba / Hardback
Adresa titulu https://www.artforum.sk/katalog/64331/zlaty-pavilon
Sám ošklivý, slabý a koktavý, vytváří si vlastní představu Zlatého pavilonu, v němž se pokouší najít protiklad své ošklivosti. Skutečný Zlatý pavilon se spojuje s tím vysněným přesně v tom okamžiku, kdy se v novinách objevují informace o nebezpečí bombardování Kjóta: '...představa, že se tahle krása obrátí v popel, spojila skutečný Zlatý pavilon s pavilonem mých představ. Stmelila je do všech podrobností, jako když se tvar originálu obkreslí přes hedvábný papír. Obkresluje se tak dlouho, až je kopie s originálem zcela totožná: střecha ke střeše, nad jezerem se tyčící terasa sósei na terasu sósei, balustráda Čóondó na balustrádu a okna Kukjóčó k oknům Kukjóčó. Zlatý pavilon pro mě přestal být nehybnou stavbou. Proměnil se v symbol pomíjivosti reálného světa. Konečně byl skutečný pavilon stejně krásný jako pavilon mých snů.' Jenže ke katastrofě nedojde a Mizoguči náhlezjišťuje, že po spojení vysněného a reálného Zlatý pavilon už nepatří jen jemu, ale také nesčetným návštěvníkům. 'Milovat mrtvé je snazší,' uvědomuje si Mizoguči a myslí na 'starou' dobu: 'V těch dobách žila země v neklidu. Avšak ani dnes, v roce 1950,není o mnoho klidnější. A když díky různým bouřlivým událostem shořelo tolik chrámů, proč by teď neměl shořet i Zlatý pavilon?' A Zlatý pavilon skutečně shoří, ovšem sám Mizoguči plamenům uniká. Degenerovaná doba nemá své hrdiny.

Ďalšie z kategórie svetová beletria