Otázky do kavárny. Revoluce v konverzaci a sebepoznání

Otázky uvedené v této knížce mohou být nadějným úvodem k inteligentní a dušezpytné konverzaci, eventuelně v případě absence vhodného protějšku k sebeanalýze. Velká část z nich je jednořádkových, v jiných případech se jedná o tzv. psycholity (vytěžení psychologických témat z literatury či filmu), které vyžadují o něco delší úvod. Čítať ďalej ↓

Publikace navazuje na dvě obdobné, totiž na Knihu otázek (Portál, 2001) a Kurz sebepoznání (Triton, 2009), přesto se však v něčem liší. Do výběru jsem zařadil převážně – ovšem ne výhradně – takové otázky a úlohy, které mají potenciál čtenáře navést na řekněme pozitivní asociační řetězce. Takže například namísto otázky „S kým jste se dali dohromady z nouze, ale už jste si na něj zvykli?“, čtenář narazí spíše na „Co byste udělali s tisícikorunou, kterou byste našli na večerní procházce?“, a to přesto, že ta první má k žitému životu blíže a je o stupeň zajímavější. Tento přístup plyne z autorem nově adoptované životní filosofie, že totiž k dobrému pocitu se člověk nedostane tím, že bude bojovat proti nepříjemnostem a zlu, které jsou tak jako tak většinou v převaze, případně tak, že „půjde po chybách“, jako spíše tím, že se soustředí na pozitivní obrazy. Jednou z největších radostí autora je, když může druhé intelektuálně obohatit, a tím částečně kompenzovat to, co se jim nedostalo v rodině, naškolách, v životě a vůbec. Věří, že se mu to touto knížkou alespoň u několika čtenářů podaří.