Revolver Revue 115

5 %

Revolver Revue 115

kolektív autorov

Časopis o literatuře a výtvarném umění. Výbor z pozoruhodného díla Leonida Dobyčina (1894–1936?), autora neméně pozoruhodného osudu, pro RR připravila Hana Kosáková.

Blok obsahuje i esej Venjamina Kaverina, v níž pojednává také o spisovatelově smrti v důsledku stalinských represí: „Jeho sebevražda se podobala japonskému harakiri, kdy si pokořený člověk rozpárá břicho mečem, když už nemá jinou možnost, jak ochránit svou čest. Zabil se, aby dokázal, že opovrhuje viníky své potupy: ‚Tak, vy takhle? Tady máte…!‘ Kdyby ve svém mravním světě nebyl tak útlocitný, kdyby si alespoň dovolil, snížit se‘ ke zcela otevřenému rozhovoru s přáteli, možná by se mu podařilo nezveličovat do takové míry neštěstí, jež se mu přihodilo. Ani on sám si nemohl představit, jak rychle bude jeho krok zapomenut.“ Společensky byl ryzí outsider, svému dílu ovšem přikládal evropský význam. Znovuobjevováno a plně doceňováno je teprve v posledních desetiletích, srovnáváno kromě jiného s texty Roberta Walsera. Viktor Karlík se jako výtvarník poslední léta zabývá LITERATUROU, přinášíme ukázky z chystané stejnojmenné knihy, které jsou věnovány osobnostem a dílům Jiřího Koláře, Samuela Becketta, Jaromíra Zelenky, Nietzscheho, Ladislava Klímy, Baudelaira, Orwella, Fandy Pánka, Sorokina ad. Martin Pokorný uvádí další v češtině poprvé publikované eseje T. S. Eliota – v jedné se věnuje Sherlocku Holmesovi, druhá se týká Mallarméa a Poea, o nichž píše: „Snaha obnovit moc slova, jež je zdrojem inspirace v syntaxi obou básníků a podněcuje je k odchylkám od čiré znělosti nebo čiré melodičnosti (kterou dokázali oba – kdykoli chtěli – tak dobře využít), tato snaha, jež čtenáři brání zhltnout jejich věty či verše naráz, je jedním z rysů, který oba básníky sbližuje nejtěsněji. Druhým je pevný krok, když přecházejí z hmatatelného světa do světa přeludů.“ Ze současné české prózy otiskujeme povídku Noční sen Borjany Dodové, autorky knihy Inverzní kyvadlo. Veronika Richterová napsala vzpomínku Vila Na Zátorce – Dětství v ruské zóně. Z pražské anglofonní scény vybral David Vichnar tentokrát prózu Hele, já mám taky život!, jejímž autorem je Thor Garcia. „Sám jsem zvědavý, jak to bude pokračovat,“ říká v rozhovoru o svém díle výtvarník Jiří Kubový, publikujeme ukázky z jeho nových prací. S Jiřím Jandou hovořil Ondřej Přibyl o fotografickém cyklu nazvaném Courákem z Vysočan. Michal Cihlář přispěl do cyklu Sedm, Petr Babák představuje Jedinečnou příležitost, v cyklu Ateliéry je tentokrát přiblíženo pracoviště Jiřího Plieštika. Pokračujeme ve volném seriálu Roberta Krumphanzla, kterým na stránkách RR zpřístupňuje texty a dokumenty související s činností aktivisty a myslitele, psychologa, překladatele, editora a publicisty Jiřího Němce (1932–2001) – v tomto čísle se věnuje jeho podílu na filmu Ester Krumbachové a Jana Němce O slavnosti a hostech. „Den vzácnej / jako / každej.“ – napsal 22. 8. loňského roku ve své Jedné větě, která je přílohou letního Libor Krejcar. Rozsáhlý rozhovor s tímto sochařem a hudebníkem, jehož výtvarné práce v Čechách dodnes příznačně patří mezi nedoceněné, vedl Vladimír Drápal. V Couleuru přinášíme jako obvykle kritické reflexe aktuálního kulturního a společenského dění.

Kúpiť na webe Rezervovať v kníhkupectve
Vydavateľ Revolver Revue
Počet strán 270
Rok vydania 2019
Jazyk Čeština
Väzba Mäkká väzba / Paperback
EAN KOS255454
Adresa titulu https://www.artforum.sk/katalog/126422/revolver-revue-115
Blok obsahuje i esej Venjamina Kaverina, v níž pojednává také o spisovatelově smrti v důsledku stalinských represí: „Jeho sebevražda se podobala japonskému harakiri, kdy si pokořený člověk rozpárá břicho mečem, když už nemá jinou možnost, jak ochránit svou čest. Zabil se, aby dokázal, že opovrhuje viníky své potupy: ‚Tak, vy takhle? Tady máte…!‘ Kdyby ve svém mravním světě nebyl tak útlocitný, kdyby si alespoň dovolil, snížit se‘ ke zcela otevřenému rozhovoru s přáteli, možná by se mu podařilo nezveličovat do takové míry neštěstí, jež se mu přihodilo. Ani on sám si nemohl představit, jak rychle bude jeho krok zapomenut.“ Společensky byl ryzí outsider, svému dílu ovšem přikládal evropský význam. Znovuobjevováno a plně doceňováno je teprve v posledních desetiletích, srovnáváno kromě jiného s texty Roberta Walsera. Viktor Karlík se jako výtvarník poslední léta zabývá LITERATUROU, přinášíme ukázky z chystané stejnojmenné knihy, které jsou věnovány osobnostem a dílům Jiřího Koláře, Samuela Becketta, Jaromíra Zelenky, Nietzscheho, Ladislava Klímy, Baudelaira, Orwella, Fandy Pánka, Sorokina ad. Martin Pokorný uvádí další v češtině poprvé publikované eseje T. S. Eliota – v jedné se věnuje Sherlocku Holmesovi, druhá se týká Mallarméa a Poea, o nichž píše: „Snaha obnovit moc slova, jež je zdrojem inspirace v syntaxi obou básníků a podněcuje je k odchylkám od čiré znělosti nebo čiré melodičnosti (kterou dokázali oba – kdykoli chtěli – tak dobře využít), tato snaha, jež čtenáři brání zhltnout jejich věty či verše naráz, je jedním z rysů, který oba básníky sbližuje nejtěsněji. Druhým je pevný krok, když přecházejí z hmatatelného světa do světa přeludů.“ Ze současné české prózy otiskujeme povídku Noční sen Borjany Dodové, autorky knihy Inverzní kyvadlo. Veronika Richterová napsala vzpomínku Vila Na Zátorce – Dětství v ruské zóně. Z pražské anglofonní scény vybral David Vichnar tentokrát prózu Hele, já mám taky život!, jejímž autorem je Thor Garcia. „Sám jsem zvědavý, jak to bude pokračovat,“ říká v rozhovoru o svém díle výtvarník Jiří Kubový, publikujeme ukázky z jeho nových prací. S Jiřím Jandou hovořil Ondřej Přibyl o fotografickém cyklu nazvaném Courákem z Vysočan. Michal Cihlář přispěl do cyklu Sedm, Petr Babák představuje Jedinečnou příležitost, v cyklu Ateliéry je tentokrát přiblíženo pracoviště Jiřího Plieštika. Pokračujeme ve volném seriálu Roberta Krumphanzla, kterým na stránkách RR zpřístupňuje texty a dokumenty související s činností aktivisty a myslitele, psychologa, překladatele, editora a publicisty Jiřího Němce (1932–2001) – v tomto čísle se věnuje jeho podílu na filmu Ester Krumbachové a Jana Němce O slavnosti a hostech. „Den vzácnej / jako / každej.“ – napsal 22. 8. loňského roku ve své Jedné větě, která je přílohou letního Libor Krejcar. Rozsáhlý rozhovor s tímto sochařem a hudebníkem, jehož výtvarné práce v Čechách dodnes příznačně patří mezi nedoceněné, vedl Vladimír Drápal. V Couleuru přinášíme jako obvykle kritické reflexe aktuálního kulturního a společenského dění.

Ďalšie z kategórie revolver revue