Jak se vyvíjí náš svět – spolu s kulturou a tradicemi – mění se i naše společenská očekávání, a tedy i naše způsoby chování. Některé staletí staré zásady stále platí a některé ne. Bezpochyby se směrnice a kodexy společenského chování ve stále se vyvíjející „moderní“ době mění.
Při pohledu na historii etikety můžeme předpokládat, že mnoho pravidel etikety se vyvinulo jako výsledek požadavku na osobní bezpečnost a respekt. Během primitivních věků, jak rostl počet lidí, kteří spolu žijí – možná spolu sdíleli jeskyni – rozvíjeli očekávání chování, aby spolu vycházeli mírumilovně. Pochopili, že jeden druhého potřebují k přežití. Když byli spojeni, měli větší šanci chránit se před nepřáteli a útočníky, ať už lidmi nebo zvířaty. Prvotní lidé si uvědomili tenkou hranici mezi životem na základě přirozených impulsů a s potřebou pěstovat spolupráci. Tehdy, stejně jako dnes, zjednodušovaly dobré vychování a etiketa chod věcí.
Historie nám ale také ukazuje, jak tekutá jsou pravidla etikety. Měnící se doba přináší měnící se pravidla.
Od druhé světové války došlo k mnoha významným změnám. Rostoucí počet žen, pracujících mimo své domovy, volá po rovnosti na pracovišti a i téměř o století později jsou tyto změny nadále výzvou pro profesní, osobní a rodinný život. Společné stolování a rodinná jídla se stala neformálnějšími, což snižuje poptávku po jemném porcelánu, křišťálu a stříbře. A kancelářské, pracovní dresscody se postupně vyvinuly v mnohem neformálnější oblečení než v předchozích desetiletích.