Člověk Gabriel

Novela o magickém poutu s přírodou a vlastní krví, v níž prožijeme na pozadí pádu rakousko-uherské monarchie osudy cikánaGabriela, zelenookého handlíře s koňmi. Gabriel byl vždycky trochu jiný než ostatní muži jeho kočovného rodu - sedával sám a lépe než s lidmi si rozuměl se zvířaty, hlavně s koňmi, s nimiž dokázal mluvit.

Když se jeho strýc, nestor rodu, rozhodne přemístit rodinu z balkánského Podunají do Vídně, začíná se odvíjet jeho fascinující životní příběh ovlivněný sny, vůněmi, krevními pouty i hlubokým poznáním sebe sama, který jakoby předznamenával divoké zvraty nadcházejícího dvacátého století. Vypravímese spolu s ním do Vídně konce 19. století a na jižní Moravu počátku století dvacátého. Stejně jako dnes, ani tehdy to neměli lidé, kteří před dávnými věky odešli z Indie, snadné. Nedůvěra a předsudky činí Gabrielovu životní cestu hrbolatou, ale díky jeho schopnosti prožívat přítomnost, ptát se vesmíru na radu a přijímat všechny kříže jako výzvy je to současně cesta plná lásky a pevných přátelství. Poznáváme jej nejdříve jako mladého cikána nepoznamenaného civilizací, pak jako vozku na stavbě císařské dráhy, jako novomanžela a milence, který si jako první z rodu vzal bílou ženu a ujíždí s ní na její rodnou Moravu, jako zodpovědného otce, obchodníka s koňmi a chráněného hraběcího podkoního. Ale stále je to ten stejný Gabriel, který kdysi odešel od Dunaje - nenechal se nakazit lpěním a chtěním, nemocí nás, nekočovných, snažil se vždy nevyčnívat a zapadnout, a přece zůstal svůj. Jeho duch zůstal svobodný. Ich forma, archaický, občas naivní Gabrielův hlas především v počátku, v průběhu knihy bystří, užití moravského dialektu. Odráží reálné události konce 19. a počátku 20. století - stavba dráhy ve Vídni a proměna města, první světová válka, španělská chřipka... Odráží společenské a rodinné konvence tehdejší doby. Kateřina Dubská vystudovala Střední knihovnickou školu v Brně a Filozofickou fakultu v Olomouci. Je spoluzakladatelkou firmy Computer Press a vydavatelství ERA. Před jedenácti lety založila nadační fond Verda, který jako jediný soukromý nadační fond u nás podporuje romské studenty. V současnédobě žije v Bílých Karpatech na samotě u lesa, chová včely a píše knihy. Více o autorce se dozvíte na jejím blogu http://dubska.blog.idnes.cz/.