Církev jako matka a pastýřka Pastorační kultura papeže Františka

„Papeži záleží na tom, abychom po dlouhé době znovu objevili základní stanoviska opřená o Ježíše a nechali je s novou silou proniknout do cítění všeho církevního personálu.“ Papež František během několika málo let pronikavě proměnil pastorační kulturu katolické církve. Říká, že církev má být „polním lazaretem“, aby mohla hojit rány jednotlivých lidí a celého lidstva; přesouvá důraz „od hříchu ke zranění“, „od soudní síně k nemocnici“, „od moralizování k léčbě“, „od zákona ke člověku“, „od ideologa k pastýři“. Změnu kurzu nezlomně propaguje navzdory všem překážkám.

Paul M. Zulehner sleduje Františkovu snahu posílit pastorační kulturu tím, že církev sestoupí až k samotným kořenům a uvede své jednání do souladu s Božím smilováním. Prof. Paul Michael Zulehner (* 1939 ve Vídni) je žákem slavného teologa Karla Rahnera. V letech 1973–1984 působil jako univerzitní profesor v Bambergu a Pasově. Roku 1984 byl jmenován profesorem pastorální teologie na Univerzitě ve Vídni. Patří k nejvýznamnějším evropským sociologům náboženství. I po svém emeritování v roce 2008 se věnuje vědecké, přednáškové a publikační činnosti v oboru sociologie církve a teologie pastorace.