Na prahu dospívání se Alice snaží pochopit svět, který jí ale připadá čím dál vzdálenější: disociativní porucha vymazává její identitu a nadměrné množství předepisovaných psychofarmak zase její realitu. V nesčetných situacích dívka hledá své vlastní já: jako divoké dítě na hudební scéně v centru New Yorku, ve sprše s žiletkou v ruce, jako pacientka v drahých psychiatrických léčebnách a v nefunkčních terapeutických skupinách.
Ze svých zkušeností poskládala Carrierová krutě upřímný a zároveň lyrický text o životě poznamenaném psychickou poruchou a o cestě k jejímu překonání.