Revolver Revue 101

Velký blok zimní RR č. 101 věnovaný tématu Malý Bobeš připravila Edita Onuferová, která také napsala stať o osudech a kontextech této knihy, na níž se povinně učily číst celé generace českých dětí. Jak poznamenává ve svém příspěvku Trauma Bobeš Viktor Karlík, „musel tak tento ,povinný experiment‘ bezpochyby nějak ovlivnit nejen je, ale i zdejší literaturu a kulturu […]. Většina básníků si dokáže připomenout své první setkání s Arthurem Rimbaudem.

Pro některé z těch, kteří dospívali v Čechách, se v sousedství ,božského rošťáka‘ chtě nechtě ocitl třeba i Bobeš.“ „Četba opravdu jen pro otrlé,“ konstatuje jeden z nich, J. H. Krchovský v Anketě; na její otázku odpovídají i další respondenti z uměleckého a kulturního světa. O Malém Bobšovi pojednává ve své úvaze také Martin Hybler a Marek Vajchr blok doplňuje článkem o filmových zpracováních této knihy. Otiskujeme ukázky ze dvou připravovaných prozaických debutů: Radim Langer je autorem textu Manuály, próza, kterou napsal Lukáš Csicsely, se jmenuje Svátek. Výbor z nových básní Štěpána Noska nese titul Jako nic. Autorem povídky Vánoční přípravy je Jörg Bernig, z němčiny ji přeložila Věra Koubová. Kateřina Lepic připravila pro zimní RR velký výbor z pozoruhodného, byť takřka neznámého díla Anny Marii Jokl (1911–2001), silné ženy pohnutých osudů. Jeden z jejích textů je věnován sestře Franze Kafky: „Myslím na Otlu často. A myslím si, že na cestě, po které se vydala, byla spokojená a dočista sama se sebou jako každý, komu se dostane vzácného štěstí vnitřní jednoty. Otla svou cestu našla: nepoddávat se zoufale osudu. Ne jako Josef K. v Procesu, který v marné snaze objasnit tajná obvinění je nakonec popraven ,oběma pány v redingotech a neochvějných cylindrech‘; ne jako K. v Zámku, který je v bezúspěšném hledání kontaktu k úředníkovi už jen apatický, když se uprostřed noci nečekaně naskytne příležitost. Otla musela uprostřed pekelného zmatku kolem sebe najednou vědět, jak se svým rozhodnutím osvobodit ze zdánlivě nepropustné sítě, jak jedním činem ukončit to odcizení.“ Stránky věnované výtvarnému umění patří kromě jiných čerstvému laureátu Ceny Revolver Revue, malíři Josefu Žáčkovi, který v rozhovoru říká: „Když mám pocit, že mohu co říci, maluji. V opačném případě si dám pauzu.“ Práce jeho mladšího kolegy Jana Poupěte slovem provází Petr Vaňous. Sto první číslo obsahuje i stálé rubriky a seriály: Petr Babák představuje knihu Kláry Zahrádkové s názvem Kuze kozesina trofej lasicka fretka kuna otaznik, Viktor Karlík a Karel Cudlín přibližují v cyklu Ateliéry pracoviště Oldřicha Hamery, Karel Haloun pokračuje v sérii příspěvků o českých knižních edicích – v tomto čísle se zaměřuje na edice detektivních žánrů. Jakub Guziur se zabývá „poundovskými stíny v současné hmotné kultuře“, tj. použitím obrazu tváře Ezry Pounda či citátů z jeho díla na tričkách, nášivkách, pouzdrech a jiných předmětech běžné potřeby. Adam Drda přináší další z řady příspěvků o pozoruhodných osobnostech české současnosti: tentokrát je to portrét historika Milana Churaně. Poslední desítky stránek čísla tvoří pravidelný Couleur s nekrology za Zuzanou Brabcovou, Ladislavem Horáčkem a Alešem Havlíčkem od Tomáše Glance, Viktora Šlajchrta a Adama Drdy a s kritickými texty dalších autorů, reflektujícími současné literární, výtvarné, divadelní a mediální dění.