Spánek a sny. Svět archaických kultur III.

Sborník pokrývá reprezentativní geografickou i historickou oblast: od nejstarších čínských snů, zaznamenaných za vlády dynastie Shang (13. st. př. n. l.), a snů, o nichž mluví indické upanišady, přes sny egyptské Střední říše, sny staré Mezopotámie a Syropalestiny, sny starého Řecka či sny v pojetí rabínského judaismu, až po pojetí spánku a snů ve středověké kultuře Arabů, starých Seveřanů a křesťanů. Díky množství ukázek z literárních děl a citovaných autorit má čtenář mnoho možností utvořit si vlastní názor na to, čím byly jednotlivé kultury specifické a co tvořilo jejich společný, všelidský základ.

Poněkud jiná je role posledních tří studií. První dvě z nich, věnované snům u Geoffreyho Chaucera a René Descarta, demonstrují nástup novověkého myšlení o snech na poli filosofe a literatury a otevírají otázku, co z názorůna spánek a sny se od dob minulých proměnilo a co stále trvá. Závěrečná studie o snech z hlediska dnešní psychologie a psychoanalýzy pak přináší aktuální pohled na řadu problémů, jež byly zmíněny v předcházejících statích, a snáší množství v současnosti sebraných snů, které jasně dokazují, že lidské snění neztratilo za ona tisíciletí nic ze své přesvědčivosti a síly. Sborník uvádí srovnávací studie podávající obecnější nástin problematiky a shrnující výsledky, jichž se autoři jednotlivých článků dobrali.