Žádná vyskokoškolská studia nedokončil, jako by se řídil moudrou radou Bohuslava Reynka, který takto za opuštění školských duchamoren pochválil svého času jiného básníka (jehož kritické stati a eseje vyšly rovněž vnakladatelství Vetus Via, pod názvem Ztracené kuře, nedlouho před autorovou smrtí roku 1999) - Karla Křepelku. Psaní Miroslava Fišmeistera je zvláštním způsobem citlivé a bezbranné, s intuitivními záchvěvy skutečné poézie, která dovede "ničeho nežádat", "nikam nejít", po ničem dychtivě neprahnout, jen naslouchat a lehkým perem, samozřejmým jako mávnutí motýlího křídla, slovy zachycovat svět svého snění. Je plachá, niterná, důvěrná a vstřícná k čistému vidění dětí a Božích bláznů, kteří jakoby jediní věděli, kdo je poslal, co vlastně v tom světě praktičnosti a vyprahlého "rozumu" skutečně činit, čím opravdově žít. Knížka Barva času je žlutá rozhodně představuje pro naši "jazykovou oblast" jeden ze zdařilých pokusů o důsledný soubor haiku.
