Ztroskotání Příběh trosečníka z pobřeží Mexického zálivu (1527-1536)

Álvar Núnez Cabeza de Vaca (asi 1490–1556/9), se v roce 1527 coby pokladník účastnil neúspěšné výpravy Pánfila de Narváez na Floridu. Následujících téměř deset let prožil mezi indiánskými kmeny, roku 1536 pěšky dorazil na území dnešního Mexika.

V roce 1537 se vrátil do Španělska a v roce 1540 byl jmenován guvernérem a generálním kapitánem území Rio de La Plata. Druhá výprava ho dovedla podél řeky Paraná do města Asunción, kde se dostal do konfliktu s místním zástupcem krále, mj. i pro laskavý postoj k domorodcům. Po návratu vydal o obou cestách zprávy. V té slavnější, Ztroskotání (Naufragios), popisuje výpravu na Floridu a zkušenosti z pobytu mezi indiány v oblasti kolem Mexického zálivu. Druhá, Komentáře (Comentario), líčí cestu do oblasti Rio de La Plata. Ztroskotání jsou považována za jednu z nejvýznamnějších písemných památek dokumentujících španělské zámořské plavby. Údaje o indiánských kmenech u Mexického zálivu, z nichž řada během 16. století zanikla, jsou zřejmě velmi přesné, i když autor se neubránil automytizaci, když se ze sebe snažil setřást podezření, že přispěl k nezdaru Narváezovy výpravy. Ztroskotání mají zásadní význam i pro počátky hispanoamerické literatury, volně na ně navázali první hispanoameričtí romanopisci, jako např. C. de Sigüenza y Góngora ve své knize Útrapy Alonsa Ramíreze (Infortunios de Alonso Ramírez, 1690). Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.