Samozřejmě ihned zjistíme, že věci se mají jinak. Nehybná realita se vnitřním nebo vnějším vpádem rozruší a rozvíří, změní se vnímání času a prostoru, které se zkracuje či prodlužuje, lidé se zarážejí uprostřed věty a kamení. Vše zůstává nevysvětleno, panuje nejistota ohledně toho, co bylo řečeno, co to znamenalo, a hlavně co zůstalo nesděleno. Věci se bez upozornění stávají něčím jiným, stíny se zabarvují a nevyřčená slova získávají život, z banálního je najednou smrtelně důležité. Lidé bez jakékoli projevené milosti balancují na hraně v očekávání přepadu buď na jednu nebo na druhou stranu. Hladina se však brzy zase uzavře a vše znehybní. Je to však stejný obraz jako na začátku?