Zásadním zlomem vývoje byla poválečná depopulace spojená s vysídlením německého obyvatelstva a následným dosídlováním. Znamenal tento proces skutečně přerušení kulturní kontinuity? Autoři knihy ukazují, že odpověď není jednoznačná. I v prostředí hlubokých demografických změn mohou kulturní vzorce přetrvávat, proměňovat se nebo znovu vznikat. Prostřednictvím historických, antropologických i sociologických přístupů publikace sleduje vztah mezi populačními proměnami a kulturním přenosem. Zaměřuje se na paměť krajiny, každodenní život obyvatel, roli institucí i způsoby, jimiž různé skupiny „čtou“ minulost a dávají jí nový význam.
Kniha tak překonává zjednodušující obraz pohraničí jako „vykořeněného“ prostoru a ukazuje jej jako mnohovrstevnatý region, v němž se historická zkušenost nestírá, ale znovu interpretuje – a stává se součástí současných identit.