Distribuce humanitární pomoci a udržitelnost subjektů v humanitární operaci

Iniciativy národních států a mezinárodních vládních a nevládních organizací jsou dlouhodobě směřovány k dosažení takové úrovně schopnosti doručení nutné pomoci obětem mimořádných událostí, aby došlo k bezprostřední eliminaci fatálních dopadů na postižená území. Zvládání procesů krizového managementu jednotlivými subjekty při řešení dopadů mimořádných událostí na obyvatelstvo a postižené teritorium dokazuje skutečnost, že světové společenství je schopno akumulovat potřebné kapacity, ale současně s tím vznikají problémy distribuce komodit zásobovacího řetězce v bezprostřední reakci na událost a současně nejsou přijímány adekvátní opatření pro rehabilitaci v dlouhodobém horizontu.

Autoři analyzovali vybrané mimořádné události a procesy reakcí krizového managementu vybraných subjektů a definovali možné strategie založené na vytváření kultury připravenosti společnosti na katastrofy a společenství a rodinné úrovni a potřeby posílení základních životních podmínek pro komunity dislokované v těžko přístupných oblastech s cílem snížit jejich fyzickou sociálně ekonomickou zranitelnost vůči mimořádným událostem. Analýza procesů krizového managementu vyvolává dlouhodobě otázku: jak připravit bezprostřední humanitární odezvu a následnou fázi obnovy a snaží se odpovědět na otázku „jak bychom to mohli udělat lépe?“. Reakce na bleskové mimořádné události je velmi náročný proces a znamená, že bude v následujícím období potřeba věnovat zvýšené úsilí při podpoře národních a mezinárodních subjektů realizujících humanitární pomoc s cílem zvýšit úroveň přípravy a schopnost reagovat na mimořádné události.