Věda a zdravý rozum

Racionalita vědeckého rozumu může vysvětlovat racionalitu zdravého rozumu, zatímco racionalita zdravého rozumumůže ospravedlňovat racionalitu vědeckého rozumu, opak však neplatí. Úvodní kapitola Pojem racionality vymezuje termín „racionalita“ jako reflexi nad pojmovým myšlením, jež mají myšlení vědeckého a zdravého rozumu společné, a zmiňuje dva nejdůležitější typy racionality - funkcionální a analyticko-konstruktivní typ. Čítať ďalej ↓

Kapitola Historicko-filosofické formování zdravého rozumu rozvíjí ideu, podle níž vznik filosofie, řecké vědy a domény zdravého rozumu se odehrává prostřednictvím téhož korelačního aktu. Dále je sledována historie konstituování zdravého rozumu a jeho obrany ve filosofii až po 20. století. Kapitola Jazyková a fenomenologická analýza zdravého rozumu otevírá moderní historii problémuzdravého rozumu a problému přirozeného světa. Diskutovány jsou emancipace běžného jazyka a myšlení v analytické filosofii, uznání justifikační role zdravého rozumu vzhledem k vědě a komunikativní status zdravého rozumu. V kapitole Věda a zdravý rozum jsou interpretovány současné vědecké přístupy k zdravému rozumu. Jako základní metoda výzkumu zdravého rozumu je rozebírána metoda postulování teoretického statusu zdravého rozumu v tzv. folk-teoriích, konkrétně ve folk-fyzice a folk-psychologii. Poslední kapitola Racionalita vědy a zdravého rozumu činí pokus vyložit vztah mezi racionalitou současné vědy a racionalitou zdravého rozumu podle jejich performancí či funkcí, počínaje funkcemi explanačními či efektivními a konče funkcemi interpretativními či komprehensivními. Podle tohoto výkladu racionalita zdravého rozumu nepatří k takto rozšířené vědecké racionalitě,zahrnující přírodní, společenské a humanitní vědy, a věda může nalézt své ospravedlnění v běžném životě jen prostřednictvím zdravého rozumu. Závěrná teze tudíž zní: Není racionality vědy bez racionality zdravého rozumu.