5 %
dotlač
Příliš hlučná samota
Hrabal BohumilDělník ve sběrně starého papíru Haňťa pracuje pětatřicet let u stařičkého lisu. Z hromad papíru zachraňuje vzácné knihy a shromažďuje je ve svém pokojíku, čte si v nich a tak je „proti své vůli vzdělán“. Novela Příliš hlučná samota je vlastně vnitřní Haňťův monolog, psaný sonátovou formou se spoustou stále se vracejících motivů.
Čtenář se seznámí s Haňťovou první láskou Mančinkou i cikánkou Ilonkou, která zmizela v koncentračním táboře. Je svědkem každodenního zápasu s horami papíru i s nekonečnými džbány piva, vyslyší Haňťovy citace filozofů i jeho sny o důchodu, do kterého si odvede i vysloužilý mechanický lis. Práce je pro Haňťu rituál, balíky slisovaného papíru jsou umělecká díla, v jejichž útrobách se nacházejí poklady ducha. Moderní sběrna, kterou Haňťa navštíví, jej děsí neosobností a sterilitou, nedovede si takovou práci představit. A když je přeřazen do sběrny čistého papíru, kde již nebude moci objevovat krásné knihy, blíží se zoufalé rozhodnutí...
