Přicházím z periferie republiky

Život pozapomenutého spisovatele a zejména novináře Michala Mareše (22. 1. 1893, Teplice-Šanov až 17. 2. 1971 Praha) by mohl být ukázkovým příkladem osudu českého levicového intelektuála ve zvratech 20. století. Tedy levicového intelektuála, který si ve všech těch zvratech uchovává pevný mravní postoj a věrnost ideálu. Čítať ďalej ↓

I když to nakonec znamená rozchod se stranou, která boj za tento ideál vždycky reprezentovala. Rozchod s kompartají znamenal ve 20. století vždycky i ostrakizaci, a pokud byla strana u moci, pakznamenal přinejmenším také šikanu a vězení. V roce 1909 byl Michal Mareš (jeho otec se – opět příznačně – původně psal německy Maresch) pro politickou činnost vyloučen ze studií na obchodní akademii. Živil se jako úředník, účetní v bance, spisovatel a novinář, při toulkách po Evropě a severní Africe vystřídal řadu příležitostných zaměstnání, byl podílníkem v továrně na konzervy a pyšnil se „firmou“ básník a klobásník. Přátelil se s pražskými intelektuálními špičkami první poloviny 20. století, byl veselým kumpánem Haškovým, ale vzpomínal později i na přátelství s Franzem Kafkou. Považoval se za anarchistu, byl ostatně členem České anarchistické federace, zároveň se ale přihlásil i ke komunistické straně (jejím členem byl od roku 1921, patřil tedy k nejstarší generaci).