Muž se železným sobem. Arktická odysea cyklisty Travina

Zapomenutý příběh neuvěřitelného hrdinství a odvahy je sice starý osmdesát let, ale časový odstup mu nikterak neubral na jeho velikosti. Naopak, vždyť v době, kdy Gleb Travin svoji tříletou cestu absolvoval, neexistovaly žádné cyklistické speciály se širokými pneumatikami, žádné vybavení do extrémních mrazů, funkční prádlo ani potravinové doplňky, které by okamžitě doplnily energii. Čítať ďalej ↓

V polárních oblastech, kde vznikala jeho arktická epopej, měl k jídlu pouze to, co si sám ulovil. Ať už to byly ryby, nebo maso zvířat, které zastřelil. Mnohdy projížděl oblastmi, kde místní lidé kolo v životě neviděli a neměli pro něj jiné pojmenování než „železný sob“. Neobyčejnost příběhu tkví také v tom, že se už nikdy nikomu nepodařilo tuto cestu zopakovat. V knize najdete neuvěřitelné historky, například jak si hlavní hrdina obyčejným nožem sám amputoval na nohou prsty omrzlé od polárního mrazu, jak přimrzl v noci k ledu, na němž spal, jaká byla nedobrovolná koupel v ledové vodě a co musel ihned po proboření udělat, jak byl nucen zastřelit medvědici, po níž zůstalo malé medvídě, kteréhose ujal a pak část trasy cestovalo s ním, jak ulovil téměř holýma rukama dospělého soba a další příběhy. Zajímavá je i příhoda, kdy ho ve střední Asii napadlo mračno sarančat, kterému jen taktak unikl. Zápisky a fotografie z cesty posílal Gleb Travin domů sestrám, které však ze strachu před tehdejším režimem téměř všechno spálily. Není se čemu divit, u moci byl Stalin a individuální cestování a poznávání života země bylo nežádoucí. Autor knihy proto neměl situaci snadnou. Sice hlavního hrdinu důkladně vyzpovídal, ale nespokojil se pouze s jeho vyprávěním. Poctivě ověřoval všechny údaje, korespondoval s lidmi, kteří Gleba Travina mohli na jeho cestě potkat a žádal je o svědectví. Jsou tak ověřena místa, kudy projížděl i časová posloupnost cesty. Zachované unikátní fotografie, které se v knize objevují, většinou pořídili lidé, se kterými se Gleb na cestě setkal. I když jsou staré přes 80 let, jejich technická úroveň je velice dobrá. Jazyk knihy, která vyšla v Rusku v roce 1965, byl už mírně zastaralý a proto překlad a přizpůsobení současné mluvě nebylo jednoduché. Překladatelka se s tím ale vypořádala výborně a navíc text opatřila bohatým poznámkovým aparátem, takže vysvětlivky pod čarou objasňují reálie doby.