Moravská rapsodie

Pokud tě zmohl láskobol, vypovídej se. A pokud máš dar sebeironie, bude to ještě zajímavější.

V povědomě zatuchlémzeleném kupé ČSD a pak ve stejně nevlídném ovzduší \\ocelového srdce republiky\\' přelomu 70. a 80. let se odvíjí ich-zpověď nesmělého knihomola Romana, který jako příznivce Heina, Millera a undergroundu touží vzdorovat přetvářce \\'rudých mravenců\\' aspoň kvalitou svých citů. Tak jako měli George Gershwin svou Rhapsody in Blue a Freddie Mercury Bohemian Rhapsody, cítí i Jaromír Konečný právo vylíčit osudový vztah z mládí podle svých not s ohledem na nostalgii vyšisovaných normalizačních obrázků, úhlavní rolipohlavního života a směšnohrdinské počínání \\'třetí kultury\\'. JAROMÍR KONEČNÝ (1956) se narodil v Praze a vyrůstal v Brušperku. Živil se jako technik v Libyi, jako dělník v ostravských hutích nebo lodník na Labi. Roku 1982 emigroval do SRN a strávil dvanáct měsíců ve sběrném táboře v Dolním Bavorsku. Po řadě pomocných zaměstnání vystudoval chemii na Technické univerzitě v Mnichově a věnoval se genovému inženýrství. Nyní působí jako spisovatel, publicista, antikvář a kabaretní performer s \\'česko-bavorskýmpřízvukem\\'. Patří k vůdčím osobnostem poetry slamu v Německu. V roce 2008 vychází konečně i česky jeho německy psané knihy - román Moravská rapsodie (Labyrint) a próza pro mládež Hiphop a smuteční marš (Albatros). Vtipná zpověď nešťastně zamilovaného romantického bohéma, recitujícího s oblibou dívkám Heinricha Heineho a chránícího si jako oko v hlavě předválečný výtisk Obratníku Raka od Henryho Millera, se odehrává na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let v kulisách industriálního Ostravska. Založeno na autobiografických vzpomínkách autora, který emigroval v roce 1982 do Německa, kde se postupně vypracoval na jednoho z nejpopulárnějších performerů v žánru slam poetry. Příběh z prostředí moravských mániček se točí kolem sexuálních a alkoholových eskapád a přesně vystihuje životní pocit jedné generace, který nejlépe shrnuje v knize citovaný text Egona Bondyho: „Když je dnes člověku dvacet, chce se mu hnusem zvracet.“ Respekt, 28, 4.7.2008'