Jezuité a mor

Jezuité nebyli sice špitálním řádem, ale přesto k lékařské vědě významně přispěli, např. někteří misionáři v zámoří. Možná ještě zajímavější otázkou je úloha zázračných uzdravení a protimorových světců, vztah medicíny přírodní a „duchovní“. A nakonec autoři vše konkrétně rozeberou na příkladu obou posledních velkých epidemií moru v Čechách v letech 1679-81 a 1713-15. Čítať ďalej ↓

„Spojení jezuitů a moru je do určité míry náhodné,“ píší autoři historické studie. „S infekčními chorobami a vůbec zdravím v životě řeholních komunit se totiž potýkaly i další instituce zasvěceného života v raném novověku. Většinou o jejich činnosti mezi nemocnými ale mnoho nevíme. Obrátili jsme tedy pozornost od doposud hlavních aktérů – lékařů a chirurgů – k těm, kteří stojí v pozadí – duchovním pomocníkům.“ Kniha dvou mladých historiků rozebírá dvě poslední velké morové epidemie v Čechách v letech 1679–1681 a 1713–1715 a ptá se: Jakou roli sehráli jezuité jako lékaři a lékárníci? Jakou roli hrála zázračná uzdravení a protimoroví světci, jaký byl vztah mezi přírodní a „duchovní“ medicínou? Respekt.cz