Zakaria předkládá obraz světa, jehož problémy zdaleka neřeší pouhé rozšiřování demokracie do všech kontinentů. Činí tak se schopnostíukázat v podstatě jednoduché historické vztahy, které už většinou nedokážeme vnímat v jejich souvislostech. Nejde mu však jen o dějinné pozadí, odhalující nejednoznačný vztah demokracie a svobody, ale zejména o to, jak jsou právě pro svobodu – ale i pro funkční a liberální demokracii – důležité právní a ústavní instituce. Na mnoha příkladech ze současnosti dokazuje, že ty jmenované a nevolené bývají mnohdy respektovanější i prospěšnější než ty, které vzešly ze svobodných voleb. Neliberální demokracie se tak může stát v jeho pojetí překážkou, zabraňující šíření svobody, a ne cestou ke svobodě.
