Evropa ve válce 1939-45

Obvyklé vyprávění o druhé světové válce je dobře známé: po šesti letech krutých bojů na souši,na moři i ve vzduchu spojenecké mocnosti zvítězily a nacistický režim byl poražen. Jenže jako v mnoha jiných případech je i tentokrát pravda mnohem složitější.

Norman Davies se jako obvykle dívá neotřelým pohledem na příběh, o němž si myslíme, že ho známe, a přezkoumává dějiny této války v Evropě. Mocnou argumentací, působivým stylem a zdrcujícím dopadem svých závěrů nás Davies nutí podívat se na oněch šest let znovu a odložit běžné vyprávění o boji spojeneckého dobra proti nacistickému zlu stranou, neboť nám připomíná, že válku v Evropě ovládala dvě monstra zla, nikoli jedno. Každé z nich pohltilo ty nejlepší lidi v Německu i v Rusku ještě předtím, než se pustilo do boje o nadvládu – do boje na život a na smrt. Osvoboditelé Osvětimi byli služebníky režimu,který provozoval ještě větší koncentrační tábory, než byl ten, který osvobodili. Výsledek války byl v nejlepším případě dvojznačný, vítězství Západu jen částečné a jeho morální pověst těžce poskvrněna, neboť pro větší část evropského kontinentu bylo „osvobození“ jen začátkem téměř padesáti let totalitního útlaku. Předvánoční tipy pro knižní fajnšmekry .„Druhá světová\\ je v popularizační literatuře a při oslavách jejích výročí často líčena jako sice brutální, leč hrdinský epos, kde spojenecké Dobro nakonec zvítězilo nad nacistickým Zlem. Zkušený britský autor nabízí jiný pohled. Klade větší důraz na to, že totalitní režim nebyl jen na straně poražených, ale i vítězů - válka rozhodně neskončila všeobecným happyendem. Pro východ Evropy bylo osvobození spíš začátkem nové, pro změnu ruské nadvlády. Tato interpretace je možná neortodoxní v Británii, u nás zas tolik nepřekvapí. Na knize je podle mne cennější, že si všímá víc lidského života za války, než bojových operací. Popis hlavních bojů tu také najdete, ale jen jako jednu z částí. Další rozebírají politická jednání, život vojáků a civilistů. To je velmi užitečný komplexní pohled. www.respekt.cz Jan Kolář, Respekt, kolar.blog.respekt.cz, 14.12.2007'