Čtrnáctero prací o Karlu Čapkovi a ještě jedna o Josefu Čapkovi jako přívazek

Autorovy práce jsou řazeny tak, aby čtenáři měli možnost sledovat Karla Čapka a jeho dílo v postupujícím čase. Jde o četbu doslova napínavou, zdaleka neurčenou jen odborným zájemcům o českou literární historii.

Kniha je cenná pro všechny, kdo chtějí skrze Čapkovo dílo promýšlet svět, který nás obklopuje, včetně aktuálních otázek společensko-politických. Opelíkův styl, jasný způsob argumentace i schopnost srozumitelně vysvětlit odborný problém mohou sloužit jako vzor nejen dnešním novinářům, ale i mnohým současným literárním vědcům. Jiří Opelík svým přemýšlením a psaním o Karlu Čapkovi pokračuje v tom, o co Karel Čapek usiloval celým svým dílem – v kultivaci myšlení o věcech veřejných, v prosazování nezjednodušeného pohledu na svět a lpění na hodnotách svobody a demokracie. Rozhovor s autorom Karel Čapek je synonymem pro LN 25. prosince si připomeneme 70. výročí úmrtí Karla Čapka. Literární badatel Jiří Opelík právě vydal knihu s názvem Čtrnáctero prací o Karlu Čapkovi a ještě jedna o Josefu Čapkovi jako přívažek. * LN Stále se opakují věty o vysoké kvalitě meziválečných Lidových novin a žurnalistiky Karla Čapka. Dají se pojmenovat její příčiny a lze také tuto kvalitu blíže charakterizovat? Myslím, že základním předpokladem oné vysoké úrovně meziválečných Lidovek byla bezpečná představa o přednostním adresátovi. Jím byla zvolena takzvaná inteligence, nebo lépe: vzdělaný čtenář – lhostejno, zda vysokoškolák, nebo samouk –, který má nároky na jistou myšlenkovou a literární úroveň a který se chce i novinami duchovně obohacovat. Tutoúroveň šéfredaktoři, jak to známe z rozličných vzpomínek, tvrdě vymáhali a jí podřizovali i výběr vhodných redaktorů a spolupracovníků. * LN Jak to šlo dohromady s přívlastkem „Lidové“? To byla další zvláštnost, kterou se pokusím osvětlit citátem z Josefa Čapka. Ten o své novele Stín kapradiny poznamenal: „Psal jsem to pro Lidové noviny, kde šéfredaktor Heinrich vyžaduje, aby ,to bylo také pro chudý lid‘, prosté, čitelné – a kde by to bylo složité, aby to ten chudý lid nepoznal a nemrzel se.“Čili opět to byl vysoký nárok: psát tak, aby se v textu mohl chytit každý čtenář, třebaže má text nad svým „přízemím“ ještě vyšší patra přístupná pouze těm, kterým je list v první řadě určen. Karel Čapek naplňoval tuto představu „několikaposchoďového“ textu beze zbytku, proto se také mohl stát synonymem pojmu Lidové noviny. * LN Byla tehdy redakce LN skupinou rozličných osobností, nebo spíše názorově homogenním organismem? Nemohla by být obojím, jestliže každý z účastníků je srozuměn s tím, kam své noviny společně táhnout, ale přispívá k tomu právě svou osobitostí? Lidovky neměly velké osobnosti na ozdobu. Zapojily je do „své“ hry, ovšem tak, že poskytly velký a svobodný prostor jejich tvořivosti, a víc: prostor pro rozvoj jejich talentu. Jen si porovnejte Čapka v Národních listech a potom v Lidových novinách! * LN Nechám to raději na odborníkovi. Národní listy ho využívaly víceméně v mezích jeho filozofické a estetické odbornosti. Ale když přišel do Lidovek, hned se zúčastnil policejní razie na pražské periferii a otřesen napsal velké sociální fejetony Šavlínův dům a Číslo 251. Lidovky si zřejmě dobře uvědomovalymožnosti jeho talentu a teprve ony ho „vystřelily“ na dráhu fejetonisty a sloupkaře – získaly samy a získal i Karel Čapek. * LN Lze vysledovat také vliv redakčních kolegů – například Karla Poláčka či pařížského dopisovatele Richarda Weinera – na Čapkovo myšlení a psaní? Nemluvil bych o vlivu, ale o podnětech. Pokud zůstaneme u těch, které jste jmenoval, jistě přemýšlel o Weinerově kritické reflexi svých „kapesních“ povídek, Poláček ho zas inspiroval k filozofii fráze. * LN Dnes lze v každém antikvariátu narazit na mnoho svazků s Čapkovým dílem. Svědčí to o úpadku zájmu? Kdo Čapka do antikvariátu prodává? Jsou to čtenáři, kteří se jím už přesytili, nebo ti, kdo jeho knihy zdědili po gen