Bezruč?!

Hlavním hrdinou dramatu je Vladimír Vašek – tak znělo básníkovo skutečné jméno. Autoři na něj pohlížejí bez jakýchkoli iluzí: „Nenápadný, trochu zbabělý, trochu šosácký poštovní úředník, který přijíždí z Brna sloužit do Frýdku.“ Láska ke krásné hospodské Marii a duch zbídačeného kraje probudí Vaškovo alter ego, „opilého gajdoše“, bezrukého Petra Bezruče. Čítať ďalej ↓

Příliv invence a tvůrčí odvahy však netrvá dlouho. V dalších epizodách se přes autora Slezských písní valí dějiny a nemilosrdně odhalují jeho slabost a omylnost. Jeho někdejší verše se stávají emblémy komunistické propagandy a on sám jen dlouze a nedůstojně autorsky vyhasíná. Podstatná část divadelního textu obsahuje poezii Petra Bezruče. Kromě několika básní, které zazní v celé délce, jsou slavné i méně známé verše zpracovány i v některých dialozích. Zatímco spisovatel Jan Balabán vytvořil dramatickou linku představení, Ivan Motýl pracoval s dobovými reáliemi. „Při čtení dobového ostravského tisku z přelomu 19. a 20. století jsem nabyl dojmu, že Petru Bezručovi stačilo zalovit v denním zpravodajství a měl zaděláno na základ nové básně pro Slezské písně,“ říká. „Na Ostravsku se vraždilo pro krejcar a jistá parta dětí z ostravských Vítkovic dokonce jen tak pro zábavu přepadala svoje vrstevníky, opíjela je rumem do bezvědomí a posléze jim vylupovala oči. Byl to ale zároveň kraj úžasných sociálních rozdílů, ve kterém se hromadil obrovský kapitál – jediná Amerika v tehdejším Rakousku-Uhersku! Tady se z upachtěných haličských vetešníků záhy stávali úspěšní velkopodnikatelé, zatímco zbídačelí haličští Poláci spali v ostravských koloniích na slámě a nebyli schopni přivyknout ani základní hygieně.“