„Kdekoli člověk stojí mimo vládu toho, kdo jej stvořil, nebo přesněji řečeno všude tam, kde se k němu nehlásí, vytváří sám pro sebe mocnosti, jež ale nejsou oním Všemohoucím a dokážou ho jen zotročit, ne osvobodit. Aby člověk zůstal sám sebou, musí objevit svou svobodu, a to dokáže jedině tak, že zůstane v rukou toho, který jej podřídí jen svému stvořitelskému zalíbení. Toto zalíbení ale v žádném případě není neodůvodněné, rozmarné ani sadistické. Je to totiž zalíbení Stvořitele, které člověka utváří takového, jaký skutečně je, a ne takového, jakým ho nutí být někdo jiný než ten, skrze něhož je.“