Plástev jedu

Povrch všech kontinentů je zastavěný do výše několika set metrů. Většina lidských bytostí zdegenerovala a žije jen proto, aby mohla dennodenně jen pracovat.

Nic víc.Společnost je ostře rozdělená na pracující a vyvolené. Nic mezi tím. Neříká nám to něco? Svět připomíná strohou strukturu úlu. Lidé jsou rozdělení do kast jako třeba trubec, dělnice, královna.Jaký může být osud jedince, který se shodou okolností dostane do soukolí nestvůrného systému? Jak bude vypadat osud vyvoleného, jenž se vzepře zavedeným pořádkům? Otázky ohledně světa Plástve se vrší jedna na druhou.Podaří se odvážlivcům uniknout z všeobjímajícího „pečovacího“ sytému? Prosadí se proti mozkovému monitoringu či brutálnímu policejnímu násilí? Zdolají hypertrofovanou byrokracii Plástve? A přežijí vůbec bezbřehou státní zvůli?To poznáte sami… Pokud již sami nežijete v pečlivě rozkastované společnosti Plástve. Je možné, že vám tento způsob života dokonce vyhovuje. Záleží jen na vás. Ale nezoufejte, nejspíš se někde v těchto chvílích, ve „vaší“ Plástvi, již právě obýváte, formují první plamínky vzdoru. A věřte nám, bude to pořádný požár. To si pište.| Copyright © 2022 Josef Pecinovský | Produkce: Jiří W. Procházka, Radek Volf | Režie, zvuk. střih: Radek Volf | Čte: Luboš Ondráček | Obálka: © Lukáš Tůma |