Mrknutí obrazovky

Povídky sebrané v Mrknutí obrazovky sestávají z vpádů sekundárních světů do toho našeho. Spisovatel fantasy nechá zemřít svého barbarského hrdinu a najde ho na zápraží, protože se přece ‚sešel se svým stvořitelem‘. Smrt tancuje na diskotéce.

První povídku, Kšeft v Hádu, Pratchett napsal, když mu bylo třináct. Vypráví o vpádu ďábla do inzerentova bytu. Odsýpá ale pěkně a má uspokojivě dobrý konec. Všechny jeho povídky mají uspokojivé konce. Obzvláště ta založená na opravdové události z roku 1973, kdy se poblíž Hollywoodu převrátila dodávka plná slepic, a ty se usadily v keři osázeném travnatém pásu uprostřed dálnice. Také mám ráda tu podivnou o zoufalých cestovatelích uvízlých ve světě tvořeným viktoriánskými vánočními pohlednicemi, obklopených sněhovými vločkami z pozlátka, obludnými červenkami a ‚strašidelným obdélníkovým otvorem‘. Pak tu najdete povídky o počítačích, třeba jednu z roku 1990, vyprávěnou přívětivým opravářem, nepříliš chytrým, ale dobrým s mašinami, pomocí kterých si lidé vytvářejí svoji vlastní realitu. (A zase má skvělý konec.) Následuje sbírka povídek ze Zeměplochy, včetně jedné delší a potměšilé o Bábi Zlopočasné a povedené verze národní hymny Ankh-Morporku...