Moc slova. Koncepce jazyka a řeči v prozaických textech Věry Linhartové

5 %

Moc slova. Koncepce jazyka a řeči v prozaických textech Věry Linhartové

Křivancová Michaela

Studie se pokouší nastínit koncepci slova a řeči ve struktuře prozaických textů Věry Linhartové. Předmětem zkoumání jsou zde autorčiny česky psané texty vydané v letech 1964–1968, tj. texty ze souborů Prostor k rozlišení (1964), Meziprůzkum nejblíž uplynulého (1964), Přestořeč (1966), Dům daleko (1968) a samostatná próza Rozprava o zdviži (1965). Tyto texty se výrazně orientují ke slovu a k řeči: ke slovu jakožto k prostředku i překážce komunikace, k řeči coby k prostoru k sebeuvědomění.

Autorka studie zde představuje hlavní rysy poetiky Věry Linhartové – noeticko-filozofickou a ontologicko-existenciální dimenzi slova, dále ukazuje, jak oba aspekty podmiňují vnitrotextovou reflexi konstruování literárních promluv a jak noetický princip ovlivňuje jazykové i kontextové proměny v autorčině uměleckém ztvárňování textů. Poukazuje rovněž na to, že způsob ztvárňování literárních promluv není v poetice Věry Linhartové pouhým samoúčelným odrazem noetického (a ontologického) principu, ale následně směřuje také k cílům komunikačním. Studie si klade za cíl zodpovědět otázku,zda lze hovořit o celkové sémantické jednotě próz Věry Linhartové, přestože je z poetiky těchto textů zjevné, že se jejich jazykové ztvárňování v průběhu času proměňuje, nebo zda je každý autorčin prozaický text charakterizován jiným významotvorným principem.

Kúpiť na webe Rezervovať v kníhkupectve
Vydavateľ Akropolis
Počet strán 140
Rok vydania 2013
Jazyk Čeština
Väzba Tvrdá väzba / Hardback
EAN 9788074700309
Adresa titulu https://www.artforum.sk/katalog/11299/moc-slova-koncepce-jazyka-a-reci-v-prozaickych-te
Autorka studie zde představuje hlavní rysy poetiky Věry Linhartové – noeticko-filozofickou a ontologicko-existenciální dimenzi slova, dále ukazuje, jak oba aspekty podmiňují vnitrotextovou reflexi konstruování literárních promluv a jak noetický princip ovlivňuje jazykové i kontextové proměny v autorčině uměleckém ztvárňování textů. Poukazuje rovněž na to, že způsob ztvárňování literárních promluv není v poetice Věry Linhartové pouhým samoúčelným odrazem noetického (a ontologického) principu, ale následně směřuje také k cílům komunikačním. Studie si klade za cíl zodpovědět otázku,zda lze hovořit o celkové sémantické jednotě próz Věry Linhartové, přestože je z poetiky těchto textů zjevné, že se jejich jazykové ztvárňování v průběhu času proměňuje, nebo zda je každý autorčin prozaický text charakterizován jiným významotvorným principem.

Ďalšie z kategórie literatúra, literárna veda