Těžiště monografie spočívá v zachycení meziválečného období a zasazení díla Mary Duras do kontextu českých i (středo)evropských dějin umění. Do něj navzdory nesporným uměleckým úspěchům i úzkému sepětí s českými umělci, podobně jako jiní německy hovořící umělci, díky xenofobii české uměnovědy dosud zařazena není, přestože byla jednou z prvních žen, jež studovaly na Akademii výtvarných umění v Praze, vystavovala v Paříži a Londýně, reprezentovala Československo na čtyřech Benátských bienále a jako jediný domácí zástupce se prosadila do Berliner Secession. Vznik dvoujazyčné monografie (česky a německy) zásadně podpořilo objevení a zpřístupnění části pozůstalosti umělkyně, obsahující klíčový archivní a fotografický materiál umožňující zpracování soupisu jejího sochařského díla. Kniha je prvním svazkem edice monograficky mapující dílo a osudy významných německy hovořících českých umělců.
