Scruton na základě umění, architektury či hudby naznačuje, že nejvyšší formy lidské zkušenosti a uměleckého projevu vyprávějí příběh o našich metafyzických potřebách. Evoluce nedokáže vysvětlit naše pojetí posvátna; neurověda je irelevantní pro naše mezilidské vztahy a vědecké poznání obecně neumí nic říci o zkušenosti krásy. Hledání posvátného zkrátka propůjčuje světu duši, pohled na realitu z Boží perspektivy.
Svět bez posvátna by byl nakonec úplně jiný svět – takový, v němž my lidé bychom byli pouzí osamocení cizinci.