Registrum na deset truhlic s privilegii Českého království
Bobková Lenka, Hejdová Tereza, Holá Mlada, Velička Tomáš, Vodrážková Lenka (eds.)Svazek zpřístupňuje badatelům poněkud nedoceněný pramen z počátku 16. stolení. Jde o soupis písemností uložených v archivu České koruny na Karlštejně, který se rozhodly sepsat šlechtické stavy po dokončení zemského zákoníku zvaného Vladislavské zřízení zemské. Čítať ďalej ↓
Vzniklý inventář je v českých dějinách znám pod označením Registrum na deset truhlic s privilegii Českého království. Po bližším prozkoumání dokumentu však pochopíme, že soupis nebyl chápán jako registrační pomůcka, ale vyjadřoval představy českých stavů o státoprávní podobě České koruny. Pro české stavy byl dostupným přehledem práv a privilegiích českého krále, o rozloze České koruny i o smlouvách českých a evropských panovníků. Po obnově České koruny (1490) se české stavy k tomuto státoprávního odkazu lucemburských králů přihlásily a považovaly za svůj úkol, dbát nad jeho dodržováním. Jinými slovy ve jménu „zemského dobrého“ žádaly na panovníkovi, aby daná ustanovení respektoval a dodržoval. Šlo pro ně o jakýsi thesaurus, k němuž bylo možné se vracet, argumentačně se o něho opřít a využít ho, a přístup k němu měl nejen král, ale i představitelé stavů.
Smysl pořízení Registra je vysvětleno v obšírné, česky psané předmluvě, která je dedikována králi Vladislavovi II. (1501, 1502). Evidované dokumenty jsou seřazeny podle jejich uložení v „deseti truhlicích“ a zaznamenány formou stručného česky psaného regestu s uvedením ročního data. Rozsah i kvalita zápisů je různá. Praktické důvody patrně vedly stavy k pořízení překladu Registra do němčiny (1503, 1505), ale již bez předmluvy. Soupis se zřejmě opravdu stal zásadním dokladem ke státoprávním poměrům České koruny, o čemž svědčí množství zachovaných opisů pořízených do poloviny 18. století, dnes roztroušených po různých knihovnách a archivech nejen v Čechách a na Moravě, ale i v zahraničí. Z českých variant Registra se nám podařilo dohledat 23 rukopisů, německých rukopisů evidujeme deset. Při pokusu o bližší identifikaci evidovaných listin jsme zjistili, že cca 80–85 % písemností zaznamenaných v Registru na deset truhlic je dodnes dochováno v Národním archivu ve fondu Archiv Koruny české. Zdá se tedy, že opatření stavů ohledně zachování podoby středověkého archivu České koruny byla účinná. Vzhledem k tomu, že české regesty byly vytvořeny k latinským či německým originálům, a dále byly přeloženy do němčiny, přináší text i důležité informace k vývoji českého i německého jazyka v kancelářských kruzích. Ze všech naznačených důvodů jsme se proto rozhodli s tímto pozoruhodným dokumentem seznámit nejen širší historickou, ale i bohemistickou a germanistickou lingvistickou obec.
Edice respektuje českou a německou variantu Registra a je proto rozdělena do dvou částí. Obě jsou uvedeny shodnou vysvětlující studií a nezbytnými edičními poznámkami. Výchozím textem české varianty je rukopis zachovaný v knihovně zámku Maleč (pod sign. 2026), v edici rukopis A; z německy psaných rukopisů byl za základ edice použit rukopis uložený v Moravské zemské knihovně (sign. MK-037), v edici rukopis C.
Smysl pořízení Registra je vysvětleno v obšírné, česky psané předmluvě, která je dedikována králi Vladislavovi II. (1501, 1502). Evidované dokumenty jsou seřazeny podle jejich uložení v „deseti truhlicích“ a zaznamenány formou stručného česky psaného regestu s uvedením ročního data. Rozsah i kvalita zápisů je různá. Praktické důvody patrně vedly stavy k pořízení překladu Registra do němčiny (1503, 1505), ale již bez předmluvy. Soupis se zřejmě opravdu stal zásadním dokladem ke státoprávním poměrům České koruny, o čemž svědčí množství zachovaných opisů pořízených do poloviny 18. století, dnes roztroušených po různých knihovnách a archivech nejen v Čechách a na Moravě, ale i v zahraničí. Z českých variant Registra se nám podařilo dohledat 23 rukopisů, německých rukopisů evidujeme deset. Při pokusu o bližší identifikaci evidovaných listin jsme zjistili, že cca 80–85 % písemností zaznamenaných v Registru na deset truhlic je dodnes dochováno v Národním archivu ve fondu Archiv Koruny české. Zdá se tedy, že opatření stavů ohledně zachování podoby středověkého archivu České koruny byla účinná. Vzhledem k tomu, že české regesty byly vytvořeny k latinským či německým originálům, a dále byly přeloženy do němčiny, přináší text i důležité informace k vývoji českého i německého jazyka v kancelářských kruzích. Ze všech naznačených důvodů jsme se proto rozhodli s tímto pozoruhodným dokumentem seznámit nejen širší historickou, ale i bohemistickou a germanistickou lingvistickou obec.
Edice respektuje českou a německou variantu Registra a je proto rozdělena do dvou částí. Obě jsou uvedeny shodnou vysvětlující studií a nezbytnými edičními poznámkami. Výchozím textem české varianty je rukopis zachovaný v knihovně zámku Maleč (pod sign. 2026), v edici rukopis A; z německy psaných rukopisů byl za základ edice použit rukopis uložený v Moravské zemské knihovně (sign. MK-037), v edici rukopis C.
