Co v postmoderním světě orientovaném na technologický pokrok a pragmatismus očekávat od klasického humanitního vzdělání? Lze kritický stav humanitních věd vnímat jako příčinu, nebo jako následek společenského vývoje? Jsou na vině ti, kteří humanitní obory vyučují a pečují o ně, nebo vzdělávací systém odrážející společenskou poptávku? A jedná se vůbec o krizi, nebo spíše jen o přirozený vývoj související s demokratizací vzdělání a proměnou senzibility moderního člověka?
I více než padesát let po vydání zůstávají Kaufmannovy myšlenky o humanitních vědách aktuální a inspirující. Jeho návrhy, jak lépe a smysluplněji vyučovat humanitní vědy, jsou cenným podnětem pro všechny, kteří věří v jejich zásadní roli v rozvoji humanity a obohacení společnosti.