Vážený pane profesore...

10 %

Vážený pane profesore...

Šimek Jiří

Virtuální rozhovor s Tomášem Halíkem, farářem Akademické farnosti Praha. Klíč k pochopení svých úvah dává čtenáři sám autor, když v úvodu vypráví půvabnou židovskou anekdotu o Kohnovi jdoucím si půjčit sáně k Roubíčkovi; cestou jej napadají všechny možné námitky, které naň Roubíček „vybalí“, až svou prosbu přednese.

A tak stránku za stránkou můžeme sledovat Kohna-Šimka sestupujícího k Roubíčkovi-Halíkovi a na každém patře jednotlivých kapitol nás „Kohn“ přesvědčuje, že od „Roubíčka“ vlastně nic nechce, protože stejně dobře ví, co by mu odpověděl. Je otázkou, proč se Šimkovým "Roubíčkem“ stal právě Halík. Neměla by být spíše Šimkova slova adresována náboženským fundamentalistům s jejich katechismovými odpověďmi? A ba že ne! Ti mají dopředu jasno, kdo a za jakých podmínek je „půjčení sání hoden“. Halík je však přesvědčen o tom, žeje schopen křesťanské poselství tlumočit těm, kdo nesměle postávají v kostelním atriu, aby se nebáli vzít za kliku a vstoupili do chrámové lodi. Šimek však již okusil, jaké je to uvnitř, a cosi jej nutí k tomu stoupnout si za mříž kostelních dveří, a necítí se být Halíkovou nabídkou nijak zvlášť osloven. Tím cosi, co jej nutí postávat v pomyslném atriu a dění uvnitř zpovzdálí sledovat, je jazyk, jímž se tam uvnitř mluví, jazyk, který přes veškerou snahu nekoresponduje s autorovou osobní i profesní zkušeností. Halík ve svých knihách odpovídá na otázky, které mu nikdo nepoložil, Šimek klade profesorovi otázky, aniž by čekal na odpověď, protože stejně ví, jaká bude. Možná by stálo za to, aby „Kohn“ u „Roubíčka“ opravdu zazvonil a „Roubíček“ nejen deklaroval, že ty svoje sáňky milerád půjčí, ale na zazvonění i otevřel. Pak by si spolu dost dobře možná i vesele zasáňkovali.

Vydavateľ Susa
Počet strán 104
Rok vydania 2016
Jazyk Čeština
Väzba Mäkká väzba / Paperback
EAN 9788088084099
Adresa titulu https://www.artforum.sk/katalog/100263/vazeny-pane-profesore
A tak stránku za stránkou můžeme sledovat Kohna-Šimka sestupujícího k Roubíčkovi-Halíkovi a na každém patře jednotlivých kapitol nás „Kohn“ přesvědčuje, že od „Roubíčka“ vlastně nic nechce, protože stejně dobře ví, co by mu odpověděl. Je otázkou, proč se Šimkovým "Roubíčkem“ stal právě Halík. Neměla by být spíše Šimkova slova adresována náboženským fundamentalistům s jejich katechismovými odpověďmi? A ba že ne! Ti mají dopředu jasno, kdo a za jakých podmínek je „půjčení sání hoden“. Halík je však přesvědčen o tom, žeje schopen křesťanské poselství tlumočit těm, kdo nesměle postávají v kostelním atriu, aby se nebáli vzít za kliku a vstoupili do chrámové lodi. Šimek však již okusil, jaké je to uvnitř, a cosi jej nutí k tomu stoupnout si za mříž kostelních dveří, a necítí se být Halíkovou nabídkou nijak zvlášť osloven. Tím cosi, co jej nutí postávat v pomyslném atriu a dění uvnitř zpovzdálí sledovat, je jazyk, jímž se tam uvnitř mluví, jazyk, který přes veškerou snahu nekoresponduje s autorovou osobní i profesní zkušeností. Halík ve svých knihách odpovídá na otázky, které mu nikdo nepoložil, Šimek klade profesorovi otázky, aniž by čekal na odpověď, protože stejně ví, jaká bude. Možná by stálo za to, aby „Kohn“ u „Roubíčka“ opravdu zazvonil a „Roubíček“ nejen deklaroval, že ty svoje sáňky milerád půjčí, ale na zazvonění i otevřel. Pak by si spolu dost dobře možná i vesele zasáňkovali.

Ďalšie z kategórie kresťanstvo a judaizmus