Návštěvní den 2

Šimek Miloslav, Grossmann Jiří, Zachařová Pavla, Thompson Wayne Carson, Robbins Fran, C

V roce 1967 jsme přešli s Jiřím Grossmannem z divadelního klubu Olympik a z divadélka Sluníčko na Příkopech do Semaforu.Pozvali nás tam. Prostě si pro nás do Sluníčka přišli.

A my jsme nabídku přijali. Jednak jsme Semafor velice uznávali, a pak také proto,že zprofesionalizovat klub Olympik v době socialismu bylo vlastně nemožné.Nejprve jsme hráli Besídku zvláštní školy. Hráli jsme ji i třicetkrát měsíčně, protože pan Suchý byl tuším v Anglii a pan Šlitr v Kanadě. Nám to nevadilo, nás hrát bavilo. Ale diváci čekali, s čím přijdeme dále. Nabídli jsme jim Návštěvní dny. Večery našich dialogů, povídek, písní a hlavně nevázané legrace, večery neuvěřitelného kontaktu s hledištěm. Byli jsme mladí, neopotřebovaní a kolikrát jsme ani nevěděli, kdy přestat. Některá představení trvala i tři a půl hodiny. Dle divadelních zákonů to byla jistě chyba, ale my jsme se bavili a diváci také. Když na to vzpomínám, musím se usmívat, ty večery jsou sice pryč, ale pocit štěstí z nich mi stejně nikdo nevezme.Něco z Návštěvních dnů je naštěstí zvukově zachyceno. Bolševici do toho sice stříhali, ale to nám jenom dokazovalo, že jim vadíme. A o to nám šlo také. Některé věci jsou původní nahrávky přímo z divadla. Ale co to budu rozbírat - vy si pustíte desku a poznáte sami, kam nůžky režimu nedosáhly.Váš Miloslav Šimek

Dostupné na stiahnutie v digitálnom formáte MP3 ?
2,53 €
 

Titul je dostupný ihneď na stiahnutie
Vydavateľ SUPRAPHON a.s.
Verzia Neskrátená
Dĺžka v minútach 1 hod. 18 min.
Zvuk Čeština
Adresa titulu https://www.artforum.sk/katalog/92118/navstevni-den-2
A my jsme nabídku přijali. Jednak jsme Semafor velice uznávali, a pak také proto,že zprofesionalizovat klub Olympik v době socialismu bylo vlastně nemožné.Nejprve jsme hráli Besídku zvláštní školy. Hráli jsme ji i třicetkrát měsíčně, protože pan Suchý byl tuším v Anglii a pan Šlitr v Kanadě. Nám to nevadilo, nás hrát bavilo. Ale diváci čekali, s čím přijdeme dále. Nabídli jsme jim Návštěvní dny. Večery našich dialogů, povídek, písní a hlavně nevázané legrace, večery neuvěřitelného kontaktu s hledištěm. Byli jsme mladí, neopotřebovaní a kolikrát jsme ani nevěděli, kdy přestat. Některá představení trvala i tři a půl hodiny. Dle divadelních zákonů to byla jistě chyba, ale my jsme se bavili a diváci také. Když na to vzpomínám, musím se usmívat, ty večery jsou sice pryč, ale pocit štěstí z nich mi stejně nikdo nevezme.Něco z Návštěvních dnů je naštěstí zvukově zachyceno. Bolševici do toho sice stříhali, ale to nám jenom dokazovalo, že jim vadíme. A o to nám šlo také. Některé věci jsou původní nahrávky přímo z divadla. Ale co to budu rozbírat - vy si pustíte desku a poznáte sami, kam nůžky režimu nedosáhly.Váš Miloslav Šimek

Ďalšie z kategórie iné