Kladenský starosta Jaroslav Hruška a jeho konflikt s dobou

Donedávna provinční městečko Kladno díky nálezu uhlí a založení železáren roste a mění se v moderní město. Buduje se kanalizace, dláždí ulice, staví nová, honosnější radnice i větší kostel.

V místech, kde bývala pole, se zakládá nová nemocnice, potřeba odborníků vede k založení reálky – a konečně po několika letech shánění peněz dojde i na stavbu divadla. V pozadí toho všeho stojí jediný muž – starosta Jaroslav Hruška, jenž město vedl s krátkou přestávkou více než čtvrt století a o jeho rozvoj se zasloužil jako nikdo jiný. Činorodý a tvrdohlavý muž vynikal přesvědčovacími schopnostmi a dokázal realizovat své plány navzdory tomu, že jim jeho okolí moc nevěřilo. Vyjít s ním nebylo vždy snadné, vědělo se, že je ješitný a že těžce snáší své prohry. Když se mu nedařilo prosadit stavbu nového kostela, raději demonstrativně složil starostenskou funkci a na tři roky zcela zmizel z veřejného života. Později se ale vrátil a pracoval pro město s ještě větší vervou. Je smutným osudem mnoha významných osobností, že ke konci života musí pozorovat, jak je jejich odkaz pošlapán a zásluhy zapomenuty. Jaroslav Hruška tímto rozčarováním prošel po vzniku samostatného Československa, kdy se do čela Kladna postavili jeho dlouholetí odpůrci. Jako symbol předchozí éry musel opustit všechny funkce a posledních dvanáct let života strávil v ústraní, obklopen jen několika málo přáteli a pohroužený do svých vzpomínek.