Osvětim patřila k největším vyhlazovacím táborům třetí říše, existovala až do ledna 1945. Höß byl 2. dubna 1947 polským Nejvyšším lidovým tribunálem odsouzen k smrti a 16. dubna 1947 v Osvětimi oběšen. Táborový komandant, jehož kariéra začala roku 1934 v Dachau, přes Sachsenhausen pak pokračovala do Osvětimi a skončila roku 1945 na ústředí „Inspekce koncentračních táborů“, podává zprávu o infernu strojově a „hygienicky“ provozovaného vraždění statisíců lidí, které do Osvětimi téměř denně přivážely transportní vlaky z celé Evropy. Höß líčí vznik, organizaci a vývoj koncentračních táborů, ale zejména svou činnost v Osvětimi. Usiluje při tom o exaktnost a věcnost; v žádném případě se zde nejeví jako nějaký sadistický katův pacholek, ale naopak jako člověk, který měl rád pořádek a disciplínu, který ve volném čase „vnitřně“ miloval zvířata a byl dobrým otcem, ve službě však jako „řádný“ velitel SS dával vždy najevo horlivost a slepou ochotu vykonat ke spokojenosti nadřízených i ten nejnelidštější rozkaz.