Prostitutka

Příběhy v knize „Prostitutka“ jsou pravdivými exkurzemi do života, často velice intimního, lidí, kteří jsou determinováni společenskou situací země, v níž jsou nuceni žít a jíž se nejsou schopni jakkoli smysluplně vzepřít. Přestože jsou jednotlivé povídky charakteristické pro dobu svého vzniku (obdobím plukovnické junty, která Řecko ochromila v letech 1967–1974), mají nadčasový charakter a aktuálnost.

Některé příběhy vycházejí ze skutečnosti, nezřídka autobiografické, jindy jsou inspirovány vyprávěním autorčiných přátel nebo jsou literární fikcí, jež sahá po aktuálním tématu té doby. Hrdinou každého příběhu je člověk — člověk, kterému jiní ubližují, který krvácí, je sám, ale také člověk, jenž žije a raduje se, ovšem je donucen přijmout znaky „prostituce“ v jejích nejrůznějších podobách. Kde je hranice, za kterou se člověk skrze citové nebo tělesné zneužívání stává sám prodejným? „Keby som mohla mať znova dvadsať rokov, začala by som od vrcholkov hôr ako zbúrenec, bandita, pirát. Snažila by som sa otvoriť oči tým, čo sa bez protestu zmierili so svojím osudom, ako tým, ktorí dobrovoľne oslepli.\\ To je úryvok z úvodného Upozornenia gréckej autorky poviedkovej knihy o ľuďoch, ktorí sú nútení prijať prostitúciu v akýchkoľvek podobách - o jednoduchých ľuďoch, otrokoch, o nás, občanoch. Kde je hranica, za ktorou sa človek cez citové alebo telesné zneužívanie stáva tiež predajným? lpiu, Pravda, 2.2.2008'