Melancholie moderny. Alegorie. Vypravěč. Smrt

Kniha Melancholie moderny není souhrnnou monografií a nemá ambici představit estetickou/literární modernu v její komplexnosti. Tvoří ji soubor textů - dílčích sond, v nichž jde o průzkum umělecké imaginace literární moderny ve fázi melancholie, řečeno s W. Benjaminem.

Teoretické dílo tohoto německého myslitele, literárního vědce a kritika je inspirativním metodologickým východiskem i fundamentem předkládané knihy. Vybrané aspekty a prvky Benjaminovy reflexe estetické moderny - vypravěč a smrt, alegorie a melancholie, móda a moderna, krize jazyka a mesianistický koncept jeho vykoupení - jsou nejen předmětem analýzy, ale především východiskem a jádrem zkoumání řeči a obraznosti moderny ve vybraných literárních textech první poloviny dvacátého století. Vedle autorů, jimž se věnoval již Benjamin (F. Kafka), je předmětem úvah v této knize především prozaické dílo R. Weinera. Z perspektivy těchto \\Einzelgängerů\\', kteří si vůči jednotlivým směrům a proudům (programům a manifestům) literární moderny uchovávali jistou distanci, otevírá se specifický pohled na literaturu moderny, jenž můžev jistém smyslu \\'korigovat\\' dodnes dominantní \\'avantgardní\\' perspektivu výkladu literárněhistorického vývoje, spoluutvářet jakousi paralelní, melancholickou modernu.'