Malá maďarská pornografie

Autor fenomenální rodinné ságy Harmonia Calestis a obdivné knihy o Bohumilu Hrabalovi \\rozpitvává\\' pornografičnost a spatřuje v ní tragiku každodenní reality i vlastního života. Rozhovor s autorom Maďarský prozaik Péter Esterházy (1950) navštívil Prahu, aby uvedl nové české vydání své knihy Malá maďarská pornografie.

* LN Nyní vyšla znovu česky Malá maďarská pornografie. Změnil byste v ní něco s odstupem těch už téměř pětadvaceti let? Nikdy nemám potřebu na svých starých knížkách cokoliv měnit. Nikoliv proto, že by byly dokonalé, ale proto, že mají takovou strukturu, že ve chvíli, kdy bych do ní nějak zasáhl, tak by se to celé sesypalo. Otázka, jak by ta kniha vypadala, kdybych ji teď napsal znovu, zní sice zajímavě, ale je také dost nesmyslná. * LN V knize popisujete dobu socialismu. Co se s onou „pornografií“ stalo po roce 1989? Zůstala s námi, protože diktatura sice skončila, ale lež nezmizela. A slovo „pornografie“ zde používám právě jako synonymum pro lež. V tradičním slova smyslu vnímám pornografii jako lež těla a v tom přeneseném pak jako lež politiky alež obecně. * LN To by mohlo taky vyznít tak, že převrat tedy neměl příliš velký význam. Má obrovský význam, protože je velký rozdíl, jestli člověk žije v diktatuře, nebo v demokracii. Jenom není pravda, že demokracie nám automaticky přineseštěstí. I v demokracii se stane, že člověku nejkrásnější ženy uniknou... Všeobecným omylem bylo to, že jsme si mysleli, že jakmile Rusové odejdou, automaticky se celý náš život změní. Rezignace, která nastala v 90. letech, byla způsobena právě tímto nedorozuměním. Politická svoboda neznamená každopádně svobodu úplnou, protože jsou samozřejmě další věci, na nichž je člověk závislý, a nemůže s tím nic dělat. To jsme mohli tušit, jenže jsme měli takovou radost, že diktatura skončila, že jsme na to pozapomněli. * LN A prokázali jsme po odchodu sovětských vojsk, že si umíme vládnout sami? Naučili jsme se, jak něco přežít, ale s tím, jak žít, máme evidentně problém. * LN Česky vyšla i knihaPříběh, která přinesla povídku Protokol Imreho Kertésze - smutný příběh o marné snaze překročit maďarskorakouské hranice a také vaši repliku Život a literatura. Jak ji Imre Kertész přijal? Měl velkou radost. A byl potěšený právem, protože tyto dva texty pohromadě velice dobře ukazují, jak dokáže literatura fungovat. Můj text mohl vzniknout proto, že předtím vznikla Kertészova povídka, a v mém textu jsou věci, které on neumí, stejně jako v jeho povídce jsou věci, které zas neumím já. Kniha tedy není ani tak projevem osobního přátelství, jako spíš projevem přátelství našich textů. * LN A nepřipojíte nyní s Imre Kertészem také texty o tom, jak jste překročili rakousko-maďarské hranice bez jakýchkoli problémů a obav? Původní název knihy zněl: Jeden příběh (dva příběhy). Teď ale německý autor Ingo Schulze napsal další doplňující text. Možná bychom měli říct Jáchymu Topolovi, ať si to taky přečte a přidá se... * LN Přemýšlel jste někdy o tom, jak by asi vypadaly vaše knihy, kdyby kolem vás nebyla žádná jiná literatura? Tak to by neexistovaly ani moje knížky. Protože má představa o literatuře je ta, že se jedná o virtuální dialog mezi knihami. Neumím si představit jedinou knihu uprostřed pustiny, která by řvala do prázdna. * LN Přece jsou tady taky čtenáři. Ano, jenže já jsem odkázán i na špatné knížky špatných kolegů... Jako v hlavě každého i v té mé je uložena dlouhá řada slov a úryvků textů. Myslím, že je to taková typická evropská věc - spousta textů spolu úzce souvisí. * LN Váš rozsáhlý román Harmonia Caelestis přeložila do němčiny prozaička Terézia Mora. Jak se vám její překlad líbí? Podle následků zjišťuji, že je vynikající. Říkám to tak proto, že sice umím německy, ale ne natolik, abych mohl posoudit kvalitu překladu. Ale s trochou skromnosti a velmiprakticky bych řekl, že je to geniální překlada