Následují interpretace čtyř literárních děl, která zastupují různé podoby cikánství: démonickou (Josef Linda: Jaroslav Šternberg v boji proti Tatarům), romantickou (Karel Hynek Mácha: Cikáni, Adolf Heyduk: Cigánské melodie) a ironickou (Svatopluk Čech: Cikánka). Druhá část obsahuje šíře pojaté interpretace vesnických próz Vítězslava Hálka, Karoliny Světlé a Josefa Holečka, v nichž se zpodobení „cikánů“ srovnává s celkovým zobrazením „české vesnice“ v dílech daného autora. Tyto kapitoly tedy lze číst jako tři příkladové studie střetu mezi „vlastním“ a „cizím“. Kniha je ojedinělá i tím, že na českou literaturu aplikuje podněty některých novějších teorií kultury (například postkolonialismu).
