Alžběta z Yorku Poslední bílá růže

Renomovaná anglická spisovatelka a historička Alison Weirová ve svém čtivém románu zkoumá bouřlivý život matky Jindřicha VIII. Alžběty, první královny z tudorovské dynastie.

Weirová stejně jako ve své populární románové řadě Šest tudorovských královen líčíosobnost jedné z nejdůležitějších královských chotí živě a výstižně. Literární ztvárnění dramatického života Alžběty z Yorku je o to přitažlivější, že se spolehlivě zakládá na autorčiných znalostech historických pramenů. Alžběta z Yorku byla nejstarší dcerou anglického krále Eduarda IV. Rusovlasá, krásná a dobrosrdečná dívka je miláčkem celé rodiny, v jejím životě však náhle nastane prudký zvrat, když jí na vrcholu svých životních sil zemře otec. Strýc, neblaze proslulý Richard III., využije jeho smrti k uchvácení trůnu a uvězní v Toweru Alžbětiny dva mladší bratry, oprávněné dědice trůnu, kteří pak beze stopy zmizí. Alžběta musí snášet Richardovy námluvy, aby se stala jeho ženou a tím potvrdila oprávněnost jeho nároku na trůn. Navzdory tomu, že jí král pravděpodobně zavraždil bratry, má za to, že musí jeho návrh na uzavření manželství přijmout. Alžbětu však zachrání Jindřich Tudor, který se Richardovi postaví v bitvě na Bosworthském poli. Po svém vítězství je prohlášen králem a požádá Alžbětu o ruku, aby semohla stát první královnou tudorovské rodové linie. Manželství je šťastné a plodné a nejenže spojí do té doby vzájemně bojující rody Lancasterů a Yorků – mající ve znaku červenou a bílou růži –, ale vzejdou z něj i čtyři potomci, kteří se dožijí dospěléhověku, mezi nimi i Jindřich VIII.