Hemingway, jenž ve smrtelně nebezpečném zápase ve španělských arénách viděl obraz svého zápasu literárního, v díle odkryl mnohé z vlastního dramatu umělce, jenž vyvrcholil necelý rok po dokončení knihy sebevraždou. Dílo na pomezí reportáže a románové tragedie je tak nejen sondou do romantického a exotického světa corridy, sondou předkládanou s hlubokým zájmem, jenž zarámoval Hemingwayovo celoživotní dílo, a trvalým záznamem dramatických okolností, za nichž vznikala v létě roku 1959 pomíjivá krása, ale i svědectvím o autorově posledním psychickém zápase, dramatem o tragedii umělce, jenž nestihl odejít včas.
