Karel Josef Biener z Bienenberka. Otec české archeologie

Pestrý a dobrodružný život nebývá údělem učenců. Výjimky najdeme nejspíše mezi archeology a životní dráha rytíře Bienera z Bienenberka k nim rozhodně patří.

První polovina jeho života je naplněna skutečně až dobrodružnou účastí důstojníka a vojenského inženýra císařovny Marie Terezie v „sedmileté válce“ proti Prusům, kterou si zasloužil povýšení do rytířského stavu, druhá naopak aktivním zájmem o „pohanské starožitnosti“ (pravěké a raně středověké nálezy), především v souvislosti s opevňováním Hradce Králové. Dokázal to, co nikdo před ním: on první ocenil význam archeologických nálezů pro dějiny Čech a poprvé je sepsal, jako první u nás prováděl vykopávky a průzkumy, první učinil zajímavé objevy, založil první významnější archeologickou sbírku v českých zemích; uveřejnil první knihu věnovanou české archeologii a první se pokusil využít nálezy jako historický pramen, ačkoli dějepisci jimi dosud pohrdali. Z těchto i dalších důvodů jej už badatelé 19. století právem označovali za „otce české archeologie“. Pozdější významní archeologové jej časem zastínili a jméno Karla Josefa Bienera z Bienenberka upadalo do zapomenutí. Tato knížka má za úkol vynést opět na světlo všechny jeho zásluhy (bohatě vyvažující nedostatky vzniklé hlavně počátečním stavem vědy) a zjednat mu v dějinách české archeologie zasloužené místo. PhDr. Karel Sklenář, DrSc. (* 1938) spojuje ve své činnosti dva příbuzné vědní obory – archeologii a historii: jako prakticky jediný u nás se už několik desetiletí systematicky věnuje dějinám archeologického bádání a objevů v Čechách na pozadí Evropy, zejména střední. Uveřejnil už řadu knižních prací odborných (17, na mnoha dalších spolupracoval) i populárně vědeckých (11 – v ČR i v dalších 12 zahraničních zemích, nejúspěšnější měla 13 vydání), stovky studií a článků. Několik populárně archeologických knih přeložil do češtiny. Získal několik ocenění, mj. cenu ČSAV za práce z dějin vědy (1972). Další jeho práce je spojena s archeologií starší a střední doby kamenné nebo s muzeologií, o které přednáší studentům archeologie na filozofické fakultě Karlovy univerzity. Působil v Národním muzeu v Praze (jehož dějinám věnoval řadu prací), nakonec jako ředitel jeho Historického muzea (1990-97). Vedle dalších odborných funkcí je dlouholetým předsedou České archeologické společnosti, Oborové komise muzejních archeologů ČR při Asociaci muzeí a galerií ČR či sekce prehistorie Společnosti Národního muzea, rediguje Zprávy a Supplementa České archeologické společnosti (dříve též např. historickou řadu Sborníku Národního muzea).