Sedmý nebe

Příběh je rozprostřen do dlouhého období pětadvaceti let i velkého prostoru - dějištěm je nejprve kraj Chaco na severu Argentiny, potom se přesouvá do metropole Mexika. Formálně je vyprávěním v první osobě k nepřítomnému posluchači, ústřední postavou je bezejmenný emigrant, který v době vojenské diktatury v rodné Argentině žije v mexickém exilu.

'Intimní' linie příběhuzačíná v jeho dětství, kdy jako třináctiletý měl ve zvyku špehovat studentku Auroru, žijící u nich na bytě. Trauma a zároveň touha, které si z těchto zážitků odnáší, ho provázejí po další život, Aurora je pro něj věčným cílem, k němuž se upíná. Po dvacetiletech se s ní v emigraci skutečně setká - a jejich sblížení, ač na jedné straně jakoby nutné, se obrací v překvapivě 'relativizující' zkušenost, kdy vstup do toužebně očekávaného 'sedmého nebe' není snad přímo zklamáním, ale vyznívá jako zpochybnění. Vyprávění odbočuje k drobným 'postranním' příběhům, kde zejména vzpomínky na dospívání kombinují humor a melancholii. Postupně sílí téma emigrace, které se nakonec stává zásadním motivem myšlení a konání vypravěče, v konečném důsledku i jeho rozčarování a frustrace.