Nesnesitelná lehkost bytí

Slávny román Milana Kunderu mal v Čechách a na Slovensku svoju premiéru v novembri 2006. Po prvýkrát vyšiel ve francúzskom preklade v roku 1984 v Paríži vo vydavateľstve Gallimard, a rok po tom aj v čestine v Kanade v exilovom vydavateľstve manželov Škvoreckých Sixty-Eight Publishers.

Román ani po rokoch nestatil nič na svojej aktuálnosti a naliehavosti otázok, ktoré kladie. Začína takto: \\Myšlenka o věčném návratu je tajemná a Nietzche jí uvedl ostatní filozofy do rozpaků: pomyslit, že by se jednou všechno opakovalo, jako jsme to už zažili, a že by se i to opakování ještě do nekonečna opakovalo! Co chce říct ten pomatený mýtus? Mýtus věčného návratu říka per negationem, že život, který zmizí jednou provždy, který se nevrátí , je podoben stínu, je bez váhy, je předem mrtvý, a byl-li strašný, krásný, vznešený, ta hrůza, vznešenost či krása nic neznamenají. Nemusíme je brát na vědomí stejně jako válku mezi dvěma africkými státy ve čtrnáctém století, která nezměnila nic na tváři světa, přestože v ní zahynulo v nevýslovných mukách tři sta tisíc černochů\\' a pokračuje príbehmi, z ktorých jeden, v jednom okamžiku, je autorom zaznamenaný takto: „Po čtyřech letech strávených v Ženevě ubytovala se Sabina v Paříži a nemohla se vzpamatovat z melancholie. Kdyby se jí někdo zeptal, co se jí stalo, nenašla by pro to slov. Životní drama se dá vždyckyvyjádřit metaforou tíže. Říkáme, že na člověka dopadlo nějaké břemeno. Člověk to břemeno unese nebo neunese, padá pod ním, zápasí s ním, prohrává nebo vítězí. Ale co se vlastně stalo Sabině? Nic. Opustila jednoho muže, protože ho chtěla opustit. Pronásledoval ji pak? Mstil se jí? Ne. Její drama nebylo dramatem tíhy, ale lehkosti. Na Sabinu dopadlo nikoli břemeno, ale nesnesitelná lehkost bytí.“ Lákadlo nesvobody Německý sociolog Dahrendorf píše o síle a slabosti intelektuálů v dobách totality Proč jeden z nejvýznamnějších filozofů minulého století Martin Heidegger propadl svůdné iluzi nacismu? A myslitelé jako Raymond Aron naopak dokázali vábničce totalitních režimů odolat? Jak ukazuje současná diskuse kolem „udání Milana Kundery“, nejsou tyto otázky uzavřené. Naopak: téma střetu člověka – a nejen intelektuála – s politickým systémem v čase nesvobody vytahuje další kostlivce ze skříně. (...) Ralf Dahrendorf (1929) v knize Pokoušení nesvobody zkoumá, jak se chovali veřejně činní myslitelé v kritických okamžicích dvacátého století a proč někteří z nich podpořili diktátory a jiní ne. „Pokouším se zjistit, jaké kvality mají lidé, kteří ani v nepříznivých podmínkách nerezignují na obhajobu myšlenek, na nichž spočívá liberální společenské zřízení.“(...) pokrač. na www.respekt.cz Jaroslav Fiala, Respekt, 29.11.2008'