Magorova summa I.

Druhé, výrazně rozšířené vydání úplného souboru básnického díla básníka, esejisty a významného kulturního organizátora Ivana M. Jirouse, nositele Ceny Jaroslava Seiferta, patří k základním dílům české literatury uplynulých čtyřiceti let. Svazek edičně připravil Martin Machovec, který jej opatřil zevrubnou ediční poznámkou, komentáři, soupisem inciptů básní i rozsáhlým jmenným rejstříkem.

Oproti prvnímu vydání jsou v knize zahrnuty i tři sbírky, které autor napsal v době po prvním vydání své Summy: Magorova vanitas, Ubíječ labutí a Rattus norvegicus. Jirousova poezie patří k nejvýznamnějším a čtenářsky nejvyhledávanějším hodnotám současné české literatury. Kniha roku 1998 podle ankety Lidových novin. (...) Nepodlehněme omylu povrchního pohledu -- básnické dílo, které je shrnuto v Magorově summě, vůbec není ani naivní, ani insitní, ani neumělé. To, co vyhlíží jako prosté říkačky, jakých může \\prý\\' kdekterý literátský poučenec naplácat po libosti, co u řady jiných básníků undergroundu vskutku prostoduchými, vtipnými říkačkami je, vyrůstá u Magora z velké poučenosti. Martin C. Putna, Respekt, 9.7.1998 Kosmas (...) Značná část Magorových básní (dá se říci, že většina) je zdánlivě chaotickou změtí různých historek či legend, odkazů, postřehů, glos, které jako by se nikým a ničím neřízeny bez ladu a skladu rodily v hlavě nějakého opilce. Ve skutečnosti jde stejně jako v Jirousových článcích o promyšlený a hlavně žitý programový postoj , s jehož pomocí autor poměřuje zaznamenáníhodné jevy (i zjevy) týkající se kultury, přičemž pod slovem kultura je nutno chápat všechno, co nebylo součástí vládníhoestablishmentu. (...) Petr Placák, Lidové noviny, 4.4.1998 Kosmas (...) Jakkoli je Jirousova poezie důvěryhodná ve všech polohách, ať jde o povzdechy z kocoviny, či přátelské přípisy nebo mystické záchvěvy, i po přečtení Magorovy summy zůstávají centrální sbírkou Magorovy labutí písně. (...) Právě v této sbírce se totiž jednotlivé vrstvy (vagantský humor, milostný tón, pokání i vzdor) vzájemně prolínají a vytvářejí osobně naléhavý hlas, jenž oslovuje uvnitř bez ohledu na situaci, ve které poprvé promluvil. Jirous zde píše či mluví z konkrétního času a místa na zemi, a přitom vědomě přijímá postupy a motivy zažité tradice mariánské, mystické či katolické poezie. Marek Pokorný, MF Dnes, 30.3.1998 Kosmas'