Můj rok 1962

Rok 1962 už nikoho nenechává na pochybách, že kolo dějin se otáčí. Destalinizace jede na plné obrátky – z Letné mizí generalissimův pomník a Stalinova třída se stává Vinohradskou ulicí. Čítať ďalej ↓

Jako houby po dešti se po celé zemi objevují divadla malých forem a týdeník Mladý svět vypisuje první ročník ankety Zlatý slavík. V Sovětském svazu s požehnáním nejvyšších míst vychází přelomová novela Alexandra Solženicyna Jeden den Ivana Denisoviče, která líčí „normální“ život v sovětském gulagu. V USA pak Ken Kesey vydává román Vyhoďme ho z kola ven, podle kterého Miloš Forman v roce 1975 natočí pětioscarový snímek Přelet nad kukaččím hnízdem. Každodenní život obyvatel Československa se ovšem mění jen pomalu. Bytová krize pokračuje, jen třetina domácností má koupelnu, vodovod je zavedený ve 47 % obydlí. Počet televizních přijímačů dosahuje milionu, hodně lidí ale pořád ještě chodí sledovat televizi do klubu nebo k sousedům. Vysokoškolské vzdělání má necelých šest procent žen. Koncem roku na chvíli všichni strnou – když americký špionážní letoun objeví na Kubě sila připravená na instalaci sovětských jaderných raket, je svět asi nejblíže nukleární válce. Tu se naštěstí podaří odvrátit, takže i nadále může v tanečních sálech znít twist a krasavice s drdoly vycpanými suchou houskou či drátěnkou mohou okouzlovat mladíky ve „švédských“ košilích. Zavzpomínejme tedy na rok, kdy záhadně umírá hvězda stříbrného plátna a milenka prezidenta Kennedyho Marilyn Monroe, do pražských ulic vyjíždějí první tramvajové vozy T3, které se stanou nejprodávanější tramvají na světě, a kdy se v deníku New York Times poprvé objeví termín „personal computer“.