Rukojemníci Prípad Cervanová z pohľadu nezainteresovaných

"Svým způsobem to vypovídá o době. V příběhu bylo tolik nemyslitelých nesrovnalostí, že jsem přesvědčen, že jako takový se vlastně nestal. Čítať ďalej ↓

V tom domě paní domácí si nikdo ničeho nevšiml. Příběh Zimákové byl pohnán do těch nejabsurdnějších konců, přitom stačilo málo a mohla mít život jednodušší a šťastnější, ostatně krom nějakých výčitek. To, že někdo změní výpověď, je jako "houska na krámě", ale to, že někdo bude odsouzen k nepodmíněnému trestu pro křivou výpověď ve prospěch obžalovaných, nepamatuji, že by se stalo, a to jsem v této branži 50 let. Ten moment mě vedl k tomu, že na celé té věci není něco v pořádku. Nerozumím, proč se to opět odsoudilo. Starší generace před rokem 1990 je determminována tím, že každý na někoho něco ví. Soudci uplatňují právo s větším či menším přesvědčením, že konají spravedlnost. Právo je instrument k tomu, aby se spravedlnost konala, ale je to také instrument k tomu ji nekonat. Dodnes nikoho nenapadlo výkon spravedlnosti svěřit například počítačům. Všechny justice světa jsou přetížené agendou. Ten lidský prvek, který je nejslabší, ta pravděpodobnost omylu, ta pravděpodobnost zášti a nepřátelství a dalších subjektivních faktoorů, o tom všichni víme. To se odehrává ve všech jednacích síních světa. Když dám například případ Cervanová do proočítače, ten se ztrhá z toho, co všechno tam nehraje. Voda nehraje, vzduch nehraje, data nehrají, nic nehraje. Chronologie je nesmyslná." JUDr. Otakar Motejl