Bůh onoho léta

Na začátku roku 1945 musí dvanáctiletá Luisa s matkou a starší sestrou uprchnout z bombardovaného Kielu na venkov. Statek jejího švagra Vincenta, důstojníka SS, se pro ni stává nečekaným ostrovem svobody: vždyť nemusí chodit do školy.

Jenže snění a bezstarostné toulky lesem netrvají dlouho. Do země se valí uprchlíci, u jezera je tábor zajatců. Co jsou zač a kam zmizela její starší sestra Billie? Co je to za podivný znepokojivý pocit, který se jí zmocní při setkání s mladým dojičem Walterem (mimochodem hlavní postavou předchozího Rothmannova románu Zemřít na jaře)? Od koho získává parukářka vlasy na výrobu paruk? Když se jí na oslavě švagrových narozenin stane to, čeho se německé ženy v té době nejvíc obávají, Luisa se zhroutí. Ralf Rothmann se českým čtenářům představil románem Zemřít na jaře, pohnutým příběhem dvou mladičkých kamarádů nucených na sklonku války narukovat na frontu. Ve své nové knize líčí atmosféru zaslepenosti a udavačství, ponížení a odplaty v posledních měsících války a jeho dětská hrdinka na vlastní kůži zažije, co by nikdo nechtěl zažít za celý život. „Rothmannovy děsivě plastické protiválečné romány by měly být povinnou četbou. Dobré literární dílo zprostředkuje víc informací a zážitků než mnoho hodin dějepisu.“ (der Freitag) „Poselstvím, že i ve zkáze člověk může prokázat ušlechtilost ducha, je Rothmannův román oslavou humanity.“ (Die literarische Welt) „S existenciální razancí, a přece s jemným náznakem humoru, vypráví Rothmann z perspektivy dvanáctileté dívky o hrůzách posledních válečných měsíců.“ (Hamburger Abendblatt) „Bůh onoho léta je ještě odvážnější román než jeho předchůdce Zemřít na jaře…“ (Deutschlandfunk) „Ralf Rothmann napsal velkolepý román se suverénní samozřejmostí: ani přehnaně emocionální, ani chladně odtažitý.“ (SPIEGEL ONLINE)